Vše na Františku Palackém bylo přímo ztělesnění korektnosti.

Snažíme se nevynechat žádný úsek našich dějin aniž byť jen trochu významnou osobnost, neboť obé by nám ve výsledné skládačce chybělo.

„Držet se starého, neboť to je dobré a naši předkové se při tom dobře měli; proč ne my?“

Ferdinand V. Dobrotivý byl svým způsobem roztomilý člověk. Měl mnohé ctnosti, půvaby a nadání.

Právě jste nás zastihli, jak se vracíme do soukromých komnat korunního prince Ferdinanda Karla Leopolda Josefa Františka Crescentia.

Habsburský trůn byl přísně dědičný. O tom, komu připadne, nerozhodovaly schopnosti, nýbrž dynastická posloupnost, daná nástupnickým řádem.

Tentokrát se hodláme zabývat človíčkem, jemuž posadili na hlavu královskou uherskou, císařskou rakouskou a ještě četné jiné koruny, mezi nimi i tu svatováclavskou českou.

Rod Lichnovských z Voštic se psal podle vesnice Lichnova na Bruntálsku, a Voštic, nacházejících se v dnešním Polsku nedaleko města Rybnik.

Metternichova politika byla po více než tři desetiletí založena na zkušenosti, kterou udělal na začátku dráhy, za Napoleona.

Opět se ocitáme – kdo ví, pokolikáté už – na dějinné křižovatce. V situaci, která se vymyká každému stručnému popisu.