Přinášíme vám začátek zprávy o jednom velkém lidském životě. Patřil osobnosti, která marně hledá sobě rovný formát. My ji známe jako Boženu Němcovou.

I dnes setrváme ve společnosti paní Boženy Němcové. Oč světlejší je její postava, o to zamlženější, nejasnější, ba temnější je její původ.

Vydejme se do jednoho krásného údolí, ale nejenom po březích Úpy se budeme procházet, neboť stop, směřujících přímo či nepřímo k tajemství Barunky Panklové, je víc.

Barunka byla čiperné, svěží stvoření. Neměla na samotě pod parkem mnoho družek, matka ji nemilovala. Když přijela ba­bička, zamilovala si ji ze všech dětí nejvroucněji.

„Já podepsaný dosvědčuji tímto, že Janem Panklem, panským kočím, a Terezií Novotnou (oba katolického náboženství) zplozena byla dcera...“

Přinášíme vám začátek zprávy o jednom velkém lidském životě. Patřil osobnosti, která marně hledá sobě rovný formát. Narodila se jako Barbora Panklová.

Krev není voda. To si uvědomovala i autorka příběhu o babičce. A možná si to uvědomovali i jiní. Třeba o tom spolu mluvili...

Nevšední a mimořádný byl vztah Kateřiny Zaháňské k Barunce, která vyrůstala v její těsné blízkosti.

Život Boženy Němcové připomíná turistickou trasu s mnoha zastávkami. Poté, co odešla s mužem do Červeného Kostelce, tak se stěhovali do Josefova, do Litomyšle, do Polné...

4. října 1850 byl Josef Němec povýšen na komisaře první třídy v Uhrách s ročním platem 600 zlatých s příplatky, čehož by v Čechách dosáhl teprve za několik let.