748. schůzka: Schovanky paní kněžny

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Adolf Kašpar: Jedna z ilustrací k Babičce Boženy Němcové (kolem roku 1903)

Nevšední a mimořádný byl vztah Kateřiny Zaháňské k Barunce, která vyrůstala v její těsné blízkosti.

Vzhledem ke své podobě, kráse a temperamentu, zájmům a projevům, kněžnině náklonnosti k Barunce a matčině nelásce zavdala mezi lidem příčinu ke vzniku různých dohadů. Péče vévodkyně o Barunku byla evidentní. V žádném jiném případě nebyla vyjádřena domněnka, že dítě vyrůstající v rodině zámeckých zaměstnanců je dcerou Kateřiny Zaháňské. V případě Boženy Němcové byla však tato hypotéza vyslovena a dosud se v různých obměnách traduje.

Tradice nelegitimních potomků

Kateřina Zaháňská

Do řad diskutujících o původu Boženy Němcové vstoupila autorka díla přímo průlomového, doktorka Helena Sobková, která se pokusila odhalit Tajemství Barunky Panklové (tak svoji knihu také nazvala). V rodě paní kněžny panovala taková hezká tradice, že kromě řádných manželských potomků v něm přicházelo na svět mnoho jedinců takzvaně nelegitimních (pestré byly osudy rodu Bironů, vévodů kuronských). Její otec Petr byl donucen své panství opustit, Kuronsko se stalo součástí Ruska (dnes je historická země Kuronsko součástí Lotyšské republiky).

Nejenom osudy této země, ale i rodina paní kněžny byly pestré, a leccos v nich bylo obestřenou rouškou přísně střeženého tajemství. Její otec nebyl (tedy údajně) synem ženy, u které vyrůstal a kterou uznával za matku. I on měl tři nemanželské děti a ze svého třetího manželství se ženou o sedmatřicet let mladší, vévodkyní Dorotheou (starší), měl tři dcery: Kateřinu (Frederiku Vilemínu Benignu) neboli vévodkyni Zaháňskou, potom Marii (Louisu Paulinu), ta nesla po sňatku titul kněžna z Hohenzollern-Hechingen, Johanu (Kateřinu), vévodkyni z Acerenzy. Jeho dcera Dorothea nebyla vlastní. Otcem Dorothey byl polský hrabě Alexandr Batowski, který udržoval s její matkou osm let milostný vztah. Během své několikaleté služby ve Francii navykl velkému světu a byl plný ctižádosti. Měl jemnou štíhlou postavu, hluboko položené oči a husté černé vlasy. Ty vlasy po něm zdědí jeho dcera, a jak to vypadá, tak i vnučka. Tedy: pokud jí samozřejmě Božena Němcová byla.

Logo

Abychom se vrátili k otázce, kterou jsme nakousli na začátku. Když byli levobočkové takřka poznávacím znamením rodu, nemohla se Barunka narodit „paní kněžně“, tedy vévodkyni Zaháňské? „Kněžna byla neplodná. Neměla děti, o synovi ani nemluvě.“ To o ní napsal životopisec zaháňských vévodkyň, Clemens Brühl. Pan Brühl ale neměl pravdu. Podle korespondence mezi vévodkyní Zaháňskou a kancléřem Metternichem, nalezené až v roce 1949 na zámku v Plasích, bylo jasně potvrzeno, že Kateřina měla vlastní dceru Gustavu. Dítě se narodilo tajně sedm měsíců po ukvapené svatbě Kateřiny s princem Rohanem, potomkem zchudlé francouzské šlechty. Pravým otcem Gustavy však nebyl Rohan, nýbrž švédský generál Gustav Moric Armfelt, o 24 léta starší než Kateřina. Ženatý, ženu a čtyři syny měl ve Švédsku.

Utajený porod „neplodné“ kněžny

Existence dítěte tohoto Švéda a Kateřiny Zaháňské musela zůstat v tajnosti, jako dcera kněžny Zaháňské nebyla nikdy zveřejněna. Utajit se musel i samotný porod. Kateřina odjíždí koncem roku 1800 do Hamburku, aby údajně navštívila nevlastní sestru. Tam se jí za Armfeltovy přítomnosti narodila dcera, které dali jméno Adelaida Gustava Aspasia. Zkráceně se jí říkalo Vava. Armfelt pak ze života paní kněžny zmizel. V jednom dopise se o matce své dcery svěřil: „Má některé velké a ušlechtilé ctnosti, ale vedle toho i nectnosti, které jsem sám dobře poznal. Avšak je to ještě dítě a jako takové pro mne znamenala vždy více než milenku. Nejsem tak slepý, abych neviděl velký věkový rozdíl mezi námi, nebo to, že mladší muž může spíš uspokojit potřeby její duše než já, starý a plný zármutku.“ (Možná by bylo lépe nemluvit o potřebách duše, že.)

O dítě se starala otcova sestřenice, která s ním za dva roky odjela do Finska, kde byla zanešena v matrice města Turku. Oba rodiče, tedy Gustav i Kateřina, pak společně napsali dopis, který se měl otevřít, až bude Vavě 15 let. Ten přechovávají její potomci dodneška, ale teprve roku 1979 byl jeho obsah zveřejněn. „Adelaido Gustavo Aspasie, když už Tě stihlo neštěstí ztratit otce a matku dříve, než Ti bude zveřejněno tajemství Tvého zrození, tak věz, něžně milované dítě, že jsi plod nejvroucnější lásky, která spojuje srdce podepsaných. Ti se starali o Tvé blaho, a i když jim nebylo dopřáno, aby Tvou výchovu řídili sami podle svého přání, bude Tě jejich požehnání v Tvém životě chránit. Gustavo Aspasie, narodila ses 13. ledna 1801 ve čtyři hodiny odpoledne v Hamburku. Ti lidé, za jejichž dceru jsi považována, Tě adoptovali z vděčnosti k Tvému skutečnému otci, jako jejich dcera jsi pod datem 13. července 1800 zapsána do matriky. Podepsáni: Gustav baron d'Armfelt a Kateřina, princezna Kuronská, vévodkyně Zaháňská.“

Obrázek kopíruje slavný Hellichův olejový portrét Boženy Němcové z roku 1845

Nejenom že se to dítě narodilo tajně, ale už tehdy se manipulovalo s datem narození. Takže ani matriční zápis nemusí být jednoznačně pravdivý, i mezi nimi mohou být (a také jsou) falzifikáty. „Domněnku, že Barunka je dcerou kněžny Zaháňské, i tvrzení, že schovanky, žijící u kněžny, jsou její nemanželské dcery, je třeba zavrhnout, i když řeči vedené mezi lidmi mají své zdůvodněné pozadí a nevznikly z pouhé fantazie anebo senzacechtivosti. První a jediný porod Kateřiny Zaháňské byl velmi těžký, navíc neusnadněný nešikovnou porodní bábou, z něhož se mladá matka zotavovala jenom pomalu. Zásah do organismu byl tak nešetrný, že poškodil Kateřinu na místě nejcitlivějším. Už nikdy se jí nemělo narodit dítě, z žádného z jejích řádně uzavřených manželství, ačkoli po něm velmi toužila. Kdyby byla Barunka její vlastní dítě, nebyla by ji po trpkých zkušenostech s Gustavou zřejmě odsunula na vedlejší kolej.“

Skutečná slečna Hortensie z Babičky

Nejznámější schovanka v české historii (snad kromě filmové Pytlákovy schovanky) se jmenuje Hortensie. Na ratibořickém zámku se však nevyskytovala jenom Hortensie, která se navíc ve skutečnosti Hortensie nejmenovala. Ono jich tam žilo víc. Jak je tomu dnes, nevím, ale v 19. století, v době Barunky Panklové, se ve šlechtických kruzích rodilo a zatajovalo jedno dítě za druhým... I mladší sestře paní kněžny, sedmnáctileté Johaně, se narodil nemanželský syn. Měla ho s jistým italským hudebníkem. Malého Fritze vychovávala bývalá služebná až do jeho deseti let, kdy ho adoptovala přítelkyně vévodkyně, díky níž získala i s manželem (a rovněž s osvojeným dítětem) šlechtický titul. Když Fritz dospěl, oženil se s dívkou, která vyrůstala nějakou dobu na zámku v Ratibořicích. Schovankou, jak jinak. Kromě ní (jmenovala se Louisa a vdávala se v kostele v České Skalici) vychovala Kateřina Zaháňská ještě tři schovanky. Nejstarší byla Emilie von Gerschau – slečna Hortensie z Babičky.

Logo

„Byla jsem její schovankou od pátého roku,“ vzpomíná po letech Emilie-Hortensie na svoje dětství prožité u Kateřiny Zaháňské. „Můj otec byl schovancem u vévody Petra Kuronského.“ (Nic jiného jsme ani nečekali.) „Přechodně jsem byla vychovávána v penzionátech. Nikdy jsem nepostrádala mateřskou lásku, přestože jsem pociťovala silné pouto svým rodičům. Od mého dvanáctého roku se vévodkyně ode mne málokdy odloučila, stejně jako od mé schovanecké sestry. Milovala nás jako vlastní dcery. Byly jsme původně tři, ale Klára Bresslerová, téměř stejně stará jako já, zemřela ve Florencii.“ Její smutný osud zajímal spisovatelku Boženu Němcovou natolik, že ho přiřadila k postavě slečny Hortensie.

Ještě o jedné schovance paní kněžny utrousíme zmínku. Jmenovala se Marie. Ta se narodila sestře Kateřiny Zaháňské, Paulině, a někdejšímu prvnímu manželovi vévodkyně, Lousi Rohanovi, takže Marie byla pro Kateřinu jak neteř, tak nevlastní dcera. Vychovávala ji nejprve služebná, pak dvorní dáma (ta, která se už starala o nemanželské dítě sestry Johany). Novorozená dívka dostala jméno Marie Wilsonová a po sedmi letech ji teta Kateřina přiváží do Vídně. Vdávala se společně s Louisou v České Skalici. Trochu zašmodrchaná historie. (Nápadně připomíná skvělé dílo české dramatické literatury Vichr z hor.) A to jsme ještě nezkoumali její oddací list. Ten je důkazem, jak se podle potřeby upravovaly údaje o osobách včetně jejich stáří.

Ačkoli se Marie narodila v prosinci 1805, je v roce 1829 uvedena jako jedenadvacetiletá. Drobet jí ubrali let, zřejmě aby se věkově přizpůsobila třiadvacetiletému ženichovi. Tři roky byly umazány i Louise. Navíc byly obě dvě uvedeny v matrice jako „manželské děti“. Což znamená, že v matrikách jsou nejenom nepřesnosti, ale i vyložené podvrhy. „Postup byl pokaždé stejný,“ píše dr. Helena Sobková. „Narodily se tajně, většinou neexistuje oficiální záznam o jejich narození či křtu, pak byly ukryty u některé z věrných a mlčenlivých služebných, kolem sedmi let začíná jejich vzdělávání, pak většinou přichází adopce. Zásadou však je, že se pohybují v blízkosti svých matek nebo jejich sester.“

autor: Josef Veselý
Spustit audio

Související