Nebýt zmínky na konci minulé schůzky s Toulkami českou minulostí, mohli bychom mít za to, že se z nám ze životního příběhu Bedřicha Smetany nějak vytratila Kateřina.

Kaiser Franz Josef neboli František Josef, toho jména První, se chystal k ženění, bylo mu už nakonec dvaadvacet. 

Poté, co Bedřich Smetana pohřbil během tří let tři ze svých čtyř dcer, po tom všem, co přestál, mu duše říkala: vše je marnost nad marnost. 

Během svého pětiletého pobytu ve Švédsku se Smetana jako skladatel obrátil od převážně klavírní tvorby k symfonické a od absolutní hudby k hudbě programní.

Bez ohledu na své existenční potíže i na rostoucí počet protivníků se Bedřich Smetana oddal s vervou sobě vlastní mnohostranné činnosti. 

Opět nás čeká opět osobnost, jíž už jsme věnovali několik schůzek. Ten muž, i když fyzicky postavy nevysoké, překročil svou velikostí uměleckou všechny evropské hranice.

Prozatímní divadlo převrátil Bedřich Smetana vzhůru nohama. 

„Bez sluchu jsem vyřízen co kapelník, divadlo jsem odevzdal Maýrovi, padly i plány na koncertování, ne­mohu ani vyučovat. Abych snad šel po žebrotě!…“

Protože Smetana už nestačil nadále hradit svůj pobyt v Praze, odstěhoval se natrvalo za svou rodinou do Jabkenic. 

Premiéra opery Čertova stěna: Stručně řečeno: katastrofa. „Již dlouho jsme neviděli nic tak nedbalého, zpatlaného a bezhlavého!