Zrození básníka se odehrálo na hrázi miletínského rybníka, na němž osmnáctiletý student Karel Erben přednášel s patřičným patosem svou německou báseň. 

Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly; i přicházely každičkého rána a matičku svou hledaly...

Dnes padne naše pozornost na jistého muže, jehož bychom na stránkách našich dějin neměli opominout, neboť byl z rodu odvážlivců, kteří nám otevírali okno do světa.

„Jen pravda je diadém umění.“ Vznešená myšlenka. Přímo do kamene ji tesat možno. 

Dnes se budeme toulat spolu s cestovatelem, zlatokopem, vlastencem a „posledním českým husitou,“ jak si sám říkal. Jiní ho nazývali ještě jinak. 

Tato schůzka se vypraví v úvodu za hranice monarchie, jejíž jsme byli součástí, ale pouze proto, že na cizí půdě se připravoval scénář pro další drama. 

„Včerejší den byl pro Prahu jeden z nejtrapnějších, jakých po dlouho dobu již nezažila. Roznášely se nejděsnější pověsti o brzkém vtrhnutí Prusů do města.“

„Dnes leží na této krajině pusté ticho jako na velkém opuštěném hřbitově. Umrlčí zápach šíří se daleko celým krajem. 

Polákům začal stavět ve Varšavě Teatr Narodowy už v roce 1765 sám král Stanislav Augustus. 

7. září roku 1850 se v Muzeu Království českého na rohu ulice Nekázanky a Příkopů konala ustavující schůze Sboru pro zřízení českého Národního divadla.