Aby byl její notně tísnivý účinek ještě jaksepatří umocněn, klatba na Jana Husa byla vyhlašována se vší pochmurnou pompou tohoto hrozivého obřadu.

Opustili jsme hlavní město a touláme se venkovem. Hledáme Jana Husa. Pátrání to je dosti nesnadné, neboť nebylo vůbec jasné, jak se mistrovo místo dočasného pobytu jmenuje.

Postavení Jana Husa nebylo zrovna nejlepší – nemohl kázat v kostelích, faráři tomu většinou bránili. Prokletý kacíř přece nesměl vstoupit na posvěcenou půdu.

Vedeme vás do roku, složeného ze dvou čtrnáctek. Toho léta 1414 se mistr Jan Hus rozhodoval, zdali přijme pozvání do jednoho milého města na jižním Bodamského jezera.

„Léta Páně 1414 nejjasnější kníže a pán, pan Zikmund, římský a uherský král spolu s papežem Janem XXIII. vyhlásil a poručil rozhlásiti konání obecného sněmu v Kostnici.“

„Já však si toho s pomocí Boží nevšímám, věda, že ho Bůh poslal proti mně, aby mi zlořečil, pro mé hříchy, ke zkoušce, zda umím a chci něco vytrpěti.“

„Milosrdný Bůh zachovejž a posilujž Vám v milosti své a dejž Vám spolu se mnou vytrvalost v Kostnici, poněvadž, budeme-li vytrvalí, spatříme nad sebou pomoc Páně.“

V době, kdy se Husovo jméno začalo pomalu měnit v symbol národního vzdoru, pobouřilo katolickou Evropu a církevní koncil v Kostnici ještě jedno kacířství.

Papež Jan XXIII. předvídal, že mu hrozí nebezpečenství od koncilu a zejména sesazení z papežství. Uprchl proto v přestrojení z Kostnice.

„V sobotu po svatém Marcelovi, která byla osmým dnem měsíce června, mistr Jan Hus byl opět veden k slyšení do refektáře.“