Opět se v Toulkách českou minulostí zahledíme na širší horizont, než nám nabízejí hranice Českého království, Moravského markrabství a zbytku Slezského vévodství.

Jsme na jevišti dějin obecně, konkrétně těch českých, i na jevišti skutečném, byť nejde o scénu kdovíjak velkou a namnoze to vlastně ani žádné jeviště nebylo.

Tato schůzka na staveništi českých dějin je v pořadí šestistá třicátá třetí a titulek si vypůjčila z ponížené žádosti veleslavnému císařsko-královskému zemskému guberniu.

Císařský dekret sám o sobě divadlo nepostaví, ani nezařídí. Po krátké radosti nastaly našim hercům a vlastencům těžké starosti.

Na jaře roku 1789 se zdravotní stav Josefa II. velmi zhoršil. Lékaři mu nařídili klid, ale ten zasáhl jako výrok soudu, odsuzujícího obžalovaného do káznice.

Setkáváme se po šestisté třicáté šesté a vy jste nás zrovna zastihli na jedné z křižovatek, takových, jakých jsme měli v našich dějinách povícero.

Česká koruna na hlavě dalšího našeho krále. Leopold nejenže usedl na český trůn, ale dal si při tom aktu nasadit na hlavu českou korunu.

Na dnešní, v pořadí šestisté třicáté osmé schůzce, ocitli opět na jedné odbočce. Člověk, ocitne-li se na odbočce, najmě na odbočce historické, by měl využít příležitosti.

Změna, kterou prošla škola ještě za Marie Terezie, byla závažná. Přitom nešlo jen o děti, ale taky o dospělé.

V evropských válkách pouze ve letech 1792 až 1815 sloužilo prý ve francouzské armádě postupně čtyři a půl milionu mužů. Z nich asi 300 000 padlo v přímých bojích.