Po sté třicáté prvé vás zveme na schůzku s Toulkami českou minulostí. Vstupujeme spolu s nimi do roku 1347.

Ve sté třicáté druhé schůzce Toulek českou minulostí budeme svědky, kterak a s jakou energií až neskutečnou se Karel pustil do budování svého mocenského sídla.

Setkáváme se v roce 1348. Ještě před pouhým půldruhým rokem ležel Karel, tehdy římský král a moravský markrabě ve francouzském klášteře vážně raněn.

134. schůzku v Toulkách českou minulostí jsme si smluvili s mistry a žáky studia generale neboli obecného učení, potažmo Vysokého učení Karlova – prvního v Evropě.

135. schůzka, kterou jsme si sjednali na svých Toulkách českou minulostí, nás zavede do doby, kdy se římský a český král Karel, toho jména Čtvrtý, ocitl na výsluní Evropy.

Na 136. schůzce Toulek českou minulostí se potkáváme v roce 1350. Ten byl pro římského a českého krále Karla nad jiné důležitý.

„Nejistý a velmi prchavý je život. Ačkoli tvůj věk je velice svěží, přece nestojí, ustavičně letí a rychle prchá.“

Bylo to 3. února roku 1342 (tedy ještě za života Jana Lucemburského), kdy jediný pražský most (pojmenován podle královny Judity, manželky Vladislava II.) vzal za své.

Na Toulkách českou minulostí nás čeká setkání s Karlem IV. Ovšem nikoli jako vládcem (markrabětem, králem, císařem), ani jako s manželem čtyř královen.

„Ad similitudinem ecclesiae Romanae rotundam,“ neboli: „k podobě kostela římského okrouhlý.“ Tak takový měl být kostel svatého Víta na Pražském hradě.