Právě jsme se ocitli v roce 0. Tedy – ten letopočet svoje konkrétní číslo má, a to 1283, ale pro dvanáctiletého následníka trůnu Václava II. to byl skutečně rok 0.

„Královna Kunhuta netroufala si pospíšiti k synovi svému hned po jeho návratu do země. Dříve poslala k němu psaní, chtějíc dověděti se o smýšlení jeho.“

Rok 1285 byl rokem svateb na nejvyšší úrovni. Oženil se král Václav II. i královna Kunhuta. Václav měl svatbu v říšském městě Chebu s dcerou římského krále Rudolfa Gutou.

Pro regenta Českého království Záviše z Falkenštejna je rok 1290 tragickou tečkou. A král Václav II. začíná konečně vládnout.

Václav II... Třicátý Přemyslovec na českém trůně. Náš šestý král. Jaký vlastně byl? Bál se koček. Dostal hysterický záchvat, sotva zaslechl kočičí mňoukání.

Jméno našeho nejslavnějšího báňského města zní: Kutná Hora. To bylo skutečně největším a nejbohatším městem tohoto druhu, nikoli však jediným a také ne nejstarším.

Pojďte a poslyšte příběh nejbohatšího českého krále. Byl to poslední dospělý Přemyslovec na českém trůně. Václav II.

Václav přijal českou korunu, usedl i v Polsku na trůnu. Ano, český král se stal i králem polským. 

Musíme se v čase vrátit trochu zpátky ke čtyřem událostem, startujícím další děje. Ty čtyři události byly čtyři smrti.

Nechať, Václave otče, ti požehná blažená Matka, nechať je chován v lásce tvůj syn vždy uherským lidem, nechať se k němu sklání a vždy mu oddaně slouží.