Naším nejvýznamnějším státníkem přemyslovské éry je bezesporu Přemysl Otakar II. Žádnému jinému ale už za jeho života neříkali „král železný a zlatý“.

„Bélu, krále Uher, kníže chce porazit. Zná jeho nenávist.“ My si za „knížete“ dosadíme „krále“, a v tajence blížící se války nám vycházejí jména dvou nepřátel.

„Česká královna Markéta překročila již věk, kdy ženy mohou povíti děťátko, ale což má ta věc zmařiti trvání Přemyslova rodu?“

Za čtvrtstoletí vlády Přemysla Otakara II. se český stát rozepjal od Krkonoš až k Jadranu. Rozloha přemyslovského panství se nejméně zdvojnásobila.

"Král Rudolf chystá velikou válku. Je s ním uherský král a falckrabí Ludvík a Fridrich, purkrabí norimberský, a Menhart, hrabě tyrolský.

Píšeme data 1277 a 1278. V těchto necelých dvou rocích dopije český král Přemysl Otakar II. svůj pohár hořkosti až do dna. 

„Za heslo prohlášeno u českého vojště: Budějovice, Praha! U nepřátel volalo se: Řím, Kristus!“

Král Přemysl Otakar II. se nedočkal klidu ani po smrti. „Římský král Rudolf kázal Přemyslovu mrtvolu položiti na vůz a odvézti přes Marchegg do Vídně.“

„Málo jest příkladů v dějinách světa, že by smrt jediného muže byla měla tak truchlivé následky pro celou zemi, jako krále Přemysla Otakara Druhého truchlivý konec.“

„V noci před sv. Pavla na víru obrácení – 25. ledna roku 1279 – kázal Ota lidem svým nenadále vzbudit královnu i syna a nehledě na jejich vzpouzení je odvézt na Bezděz.“