„Cestovatel Holub byl idealista, romantik, nadaný, zajímavý člověk, jemný a nezištný, někdy snad své síly přeceňující, doma ne vždy pochopený a proto nedoceněný.“

Na Toulkách českou minulostí se nepotkáváme často se ženami. Leda s královnami či kněžnami, taky s nějakou tou spisovatelkou či s umělkyní v jiné disciplíně...

Tak jsme nazvali dnešní kapitolu podle epitetonu constans, kteréžto ozdobné pojmenování se přimklo v hloubi 19. století ke jménu města Brna.

Máme před sebou máme další výpravu, během níž bychom se měli setkat s další osobností naší kultury, jejíž jméno nelze minout bez povšimnutí.

Pouze třem českým mistrům poezie udělil národ čestný, byť neoficiální titul „kníže českých básníků.“ 

Když už měl Vrchlický zajištěn pevný příjem na postu sekretáře vysokého učení technické v Praze, mohl pomýšlet na ženění. 

Nebude jiný svět!

Již před nějakým tím stoletím utrousil jistý anglický politik Oliver Cromwell myšlenku, jež nám slouží v našem putování jako spolehlivá směrovka.

Úsměvnými slovy, totiž aby „z žen člověkové byli“, zdůvodnil záměr nabídnout ženám vzdělávací kursy vizionář Karel Slavoj Amerling, pedagog a lékař.

Na této schůzce si povšimneme ženy, která se v průvodu významných osobností národa českého v jeho čele příliš nevyskytovala.