Ahoj

Na oleji se musí makat
Na oleji se musí makat

Neformální pozdrav používaný při vítání i při loučení. Verzí, které vysvětlují jeho původ, je hned několik.

První, ta nejlichotivější z nich, praví, že ahoj je zkrátka zkratka. Slova „Ad honorem Jesu“, česky „Ke slávě Ježíše!“, volali prý v latině zběhlí námořníci.

On totiž život na moři nebyl žádná selanka pro bábovky! Každou chvilku se na obzoru objevili piráti a posádky obchodních lodí většinou proti těm hrdořezům neměly šanci.


Za druhé světové války se říkalo, že AHOJ zkracuje slova „Adolfa Hitlera oběsíme jistě“.

Až nějaká chytrá hlava přišla s tím, že proti pirátům bude určitě nejlíp zabírat tahle formulka: „Ad honorem Jesu“. No, zkuste si to vykrátit. Co vám vznikne? AHOJ.

Druhá verze: Anglicky se „menší nákladní loď“ řekne a hoy. Hoy s neurčitým členem. Zní to pravděpodobně, protože slovo ahoy se v angličtině píše vždy s ypsilonem na konci a ypsilonem nikdy Ježíšovo jméno v transkripci nezačínalo.

A ještě třetí verze: Ten, kdo zdraví Ahoj, používá prý citoslovce, kterým středoangličtí honáci popoháněli dobytek, zejména voly.

Proč se zrovna u nás zdravíme pozdravem námořníků?

Jak a kdy se pozdrav ahoj k nám do české kotliny dostal? To už sotva zjistíme. Ale vděčíme za to zřejmě vodákům a trampům, kteří si alespoň pozdravem ve vnitrozemské zemi snažili přiblížit vzdálené moře. Kdo zdravil jinak, ten byl paďour.

V Lidových novinách z 11. září 1938 uvažuje o tomto pozdravu značka frk:
„Původně vodácký pozdrav Ahoj!, z něhož vane veselí a bujarost na míle, je krásné stavěn. Má navěští a vlastní výkonný povel, prvým naladíš dušičku a hlasivky a druhým rozezvučíš. Vodácké óoooo, zaznívající z ahoj, je na tom lépe než nižší, otevřenější áaaaaa z nazdar...“


Jen málem se nestalo slovo ahoj běžným telefonním pozdravem. Právě to totiž navrhoval vynálezce telefonu Graham Bell. Bohužel ho ale předběhl jeho konkurent Thomas Alva Edison se svým hallo.

Měli jsme vlastně kliku, že se ahoj tak chytlo. Představte si, kdyby se místo něho ujalo dříve stranou a vládou tak preferované čest práci, soudruhu!

To už je lepší italské čau, které do světové literatury patrně poprvé přinesl Ernest Hemingway v románu Sbohem, armádo. Za jeho oblibu u nás může italský trhák Grande strada azzurra, Velká modrá cesta, který přišel do kin. Hlavní roli v něm hrál miláček publika Yves Montand.

Komunisti sice čau přicházející z imperialistické ciziny nemohli vystát, ale nakonec si zvykli. Nic jiného jim nezbylo.


Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.

Spustit audio
autoři: Jitka Škápíková, Helena Petáková, Dan Moravec