Návrat k praslovanštině aneb Kde se vzal Boží hod vánoční
Po Štědrém dnu následuje den, který se jmenuje Boží hod vánoční. Proč zrovna hod? Posluchači asi tuší, že se nebude jednat o žádnou sportovní disciplínu.
Ve staré češtině to bylo ale trochu jinak. Souvislost dvou významů tady byla celkem zřejmá. Staročeské hoditi totiž znamenalo zasáhnout, trefit něco, přeneseně i jednat tak, aby se dosáhlo cíle, aby výsledek jednání byl vhod. Už v praslovanštině bylo od goditi odvozeno god - něco, co je příhodné, trefné, něco, co se hodí. Od tohoto významu, totiž od doby vhodné pro slavení svátků, se slovo god rychle posunulo k významu svátek jako takový. Když se pak v češtině g změnilo na h, dostali jsme z godu hod.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
