Na své pouti Svatou zemi a přilehlými krajinami se Kryštof Harant se svým společníkem dostal až do Egypta. Nevybrali si ale nejvhodnější dobu. 

Na podzim roku 1598 se začal zdravotní stav Rudolfa II. zhoršovat, zdánlivě bez jakékoli vnější příčiny. Symptomy duševní poruchy se tentokrát projevovaly velmi vytrvale.

Zatímco Matyášův vídeňský dvůr dostával v prvních letech 17. století cílevědomou vnitřní podobu, úpadek Rudolfovy autority se odrážel v poklesu prestiže celé monarchie.

Začátkem 17. století stály na uhersko-turecké hranici proti sobě ohromné armády, válka však měla už delší čas poziční ráz. 

Zatím jsme stačili dorazit do doby rudolfinské, v níž nalézáme ku potěšení svému a jak se zdá i posluchačskému věru přehršel osobností, o nichž by bylo hříchem se nezmínit.

Kaniža byla uherská pevnost. Tato pevnost se ocitla v tureckých rukách. Kanižu bylo třeba dobýt. 

„Když v poslední srpnový den roku 1592 zemřel Vilém z Rožmberka, ztratilo České království nejen čelného představitele zemské vlády, ale především zkušeného státníka.“

Anaxagorás, když se ho ptali, proč asi nejspíš byli podle domnění lidé stvořeni, pohlédl k nebi, a ukazuje na ně prstem, pravil: „Pro toto se, jak myslím, člověk zrodil.“

„České království, věru prastaré, jest uzavřeno hranicemi Německa, na východě má Moravu a část Slezska, na jihu se stýká s Rakousy a Bavory a na západě s krajem norickým.“

Na pouti naší historií jsme narazili na pozoruhodnou postavu rytíře Jindřicha Michala Hýzrleho z Chodů.