Stala se první promovanou lékařkou u nás. Vyměnila rodinu za ordinaci. Osudové ženy: Anna Honzáková

Narodila se 16. listopadu 1875 v Kopidlně na Jičínsku jako páté ze šesti dětí do rodiny váženého obvodního lékaře. Od dětství se zajímala o profesi svého otce, navíc měla klidnou povahu a dobrý prospěch ve škole, a tak rodiče plánovali dát ji na studia do Švýcarska.

Logo|foto:Český rozhlas

Rodinná situace se ale úplně změnila, když otec Jan Honzák zemřel na rychlou tuberkulózu. Matka se s dětmi přestěhovala na Královské Vinohrady. Anna měla štěstí. Přesně v tom roce otevírala Eliška Krásnohorská v Praze dívčí gymnázium Minerva.

Už během studia na této škole bylo jasné, že Anna se stane lékařkou. Po absolutoriu pokračovala studiem medicíny nejprve na německé větvi univerzity a pak na české.

Odhodlaná medička

Ještě na škole se nechala ostříhat nakrátko a od té doby svůj účes už nezměnila. Nechtěla, aby jí při kontaktu s pacientem vlasy překážely. Krátký účes byl taky praktický s ohledem na hygienu.

„Rozhodovala se prostě podle sebe a nedbala na to, co tomu řeknou lidi,“ konstatuje Eva Uhrová, autorka biografie Anny Honzákové.

Profesoři se k prvním ženám v univerzitních lavicích chovali s úctou. Studenti muži se ale se spolužačkami smiřovali hůř a dávali jim hlasitě najevo opovržení. Navzdory nesnázím se Anna Honzáková stala první promovanou lékařkou u nás.

Kariéra i pomoc potřebným

„Když otvírali ordinaci muži, čekali někdy i týden nebo čtrnáct dní na prvního pacienta. Anna měla od prvního dne nabito. Chodily k ní herečky z Národního divadla, manželky profesorů i vysokých úředníků, tedy přesně těch, kteří proti studiu žen brojili,“ popisuje Uhrová.

Finanční prostředky, které dostávala od movitých klientek, Anně pomohly zajistit provoz poradny a péči o chudé matky.

Dvojčata z krabice od bot

Logo|foto:Český rozhlas

V té době se považovalo za správné, že se vysokoškolsky vzdělaná žena nevdá, aby neodešla do domácnost. Rodinu si mohly dovolit jen některé lékařky se soukromou ordinací.

Anna se tedy nevdala. Ale i tak byla pořád stále obklopena dětmi své starší sestry. A taky zachránila předčasně narozená dvojčata své hospodyně. „Vypiplala je v krabici od bot. Nahřívala je v troubě.“

„Postupně je i vzdělávala, učila se s nimi, našla jim povolání. A když jejich matka zemřela, tak je i nadále financovala, a odkázala jim dokonce určitou částku ve svém fondu, který založila pro chudé a nezaměstnané ženy, které ke stáru živořily,“ vypráví Uhrová.

Emancipace a osvěta

Honzáková byla členkou spolku Minerva, který spravoval dívčí gymnázium. Působila v Ženském klubu českém po boku Františky Plamínkové a ve Výboru pro volební právo žen. Zasazovala se o odpovědné rodičovství, razila cestu osvěty a poučování o ochranných prostředcích.

Byla proti tomu, aby interrupce nahrazovala účinnou antikoncepci, což jí levicově orientované aktivistky, které volaly po legalizaci potratů, vyčítaly. V roce 1939 musela ze zdravotních důvodů zavřít svoji ordinaci. Zemřela v Praze 13. října 1940 ve věku nedožitých 65 let.