Stala se první promovanou lékařkou u nás. Vyměnila rodinu za ordinaci. Osudové ženy: Anna Honzáková

Narodila se 16. listopadu 1875 v Kopidlně na Jičínsku jako páté ze šesti dětí do rodiny váženého obvodního lékaře. Od dětství se zajímala o profesi svého otce, navíc měla klidnou povahu a dobrý prospěch ve škole, a tak rodiče plánovali dát ji na studia do Švýcarska.

Rodinná situace se ale úplně změnila, když otec Jan Honzák zemřel na rychlou tuberkulózu. Matka se s dětmi přestěhovala na Královské Vinohrady. Anna měla štěstí. Přesně v tom roce otevírala Eliška Krásnohorská v Praze dívčí gymnázium Minerva.

Už během studia na této škole bylo jasné, že Anna se stane lékařkou. Po absolutoriu pokračovala studiem medicíny nejprve na německé větvi univerzity a pak na české.

Odhodlaná medička

Ještě na škole se nechala ostříhat nakrátko a od té doby svůj účes už nezměnila. Nechtěla, aby jí při kontaktu s pacientem vlasy překážely. Krátký účes byl taky praktický s ohledem na hygienu.

Čtěte také

Toužila pomáhat. Historicky druhá česká lékařka ale na domácí půdě léčit nesměla. Osudové ženy: Anna Bayerová

„Rozhodovala se prostě podle sebe a nedbala na to, co tomu řeknou lidi,“ konstatuje Eva Uhrová, autorka biografie Anny Honzákové.

Profesoři se k prvním ženám v univerzitních lavicích chovali s úctou. Studenti muži se ale se spolužačkami smiřovali hůř a dávali jim hlasitě najevo opovržení. Navzdory nesnázím se Anna Honzáková stala první promovanou lékařkou u nás.

Kariéra i pomoc potřebným

„Když otvírali ordinaci muži, čekali někdy i týden nebo čtrnáct dní na prvního pacienta. Anna měla od prvního dne nabito. Chodily k ní herečky z Národního divadla, manželky profesorů i vysokých úředníků, tedy přesně těch, kteří proti studiu žen brojili,“ popisuje Uhrová.

Finanční prostředky, které dostávala od movitých klientek, Anně pomohly zajistit provoz poradny a péči o chudé matky.

Dvojčata z krabice od bot

V té době se považovalo za správné, že se vysokoškolsky vzdělaná žena nevdá, aby neodešla do domácnost. Rodinu si mohly dovolit jen některé lékařky se soukromou ordinací.

Anna se tedy nevdala. Ale i tak byla pořád stále obklopena dětmi své starší sestry. A taky zachránila předčasně narozená dvojčata své hospodyně. „Vypiplala je v krabici od bot. Nahřívala je v troubě.“

„Postupně je i vzdělávala, učila se s nimi, našla jim povolání. A když jejich matka zemřela, tak je i nadále financovala, a odkázala jim dokonce určitou částku ve svém fondu, který založila pro chudé a nezaměstnané ženy, které ke stáru živořily,“ vypráví Uhrová.

Emancipace a osvěta

Honzáková byla členkou spolku Minerva, který spravoval dívčí gymnázium. Působila v Ženském klubu českém po boku Františky Plamínkové a ve Výboru pro volební právo žen. Zasazovala se o odpovědné rodičovství, razila cestu osvěty a poučování o ochranných prostředcích.

Čtěte také

11. Za práva žen! Příběh feministky Františky Plamínkové

Byla proti tomu, aby interrupce nahrazovala účinnou antikoncepci, což jí levicově orientované aktivistky, které volaly po legalizaci potratů, vyčítaly. V roce 1939 musela ze zdravotních důvodů zavřít svoji ordinaci. Zemřela v Praze 13. října 1940 ve věku nedožitých 65 let.