Lepší by bylo asi zemřít! Osudové ženy: emancipovaná baronka Sidonie Nádherná

„Sidonie byla inspirací pro řadu uměleckých děl, pro řadu básníků, umělců. Také byla jednou z prvních skutečně emancipovaných, a přitom nemužatských modelů ženského chování,“ říká teatrolog a literární kritik Vladimír Just.

Rilke i Max Švabinský

Sidonie byla vzdělaná, mluvila několika jazyky. Při jedné z cest do Paříže se v sochařském ateliéru Augusta Rodina seznámila s básníkem Rainerem Maria Rilkem. Byla z toho celoživotní láska, přestože osobně se setkali jen párkrát.

Do jejího života vstoupil třeba i malíř Max Švabinský, pro kterého byla Sidonie na čas múzou. Také ji ztvárnil na několika svých portrétech. Klíčové pro její život bylo ale seznámení s novinářem, dramatikem, prozaikem a mužem břitkého pera Karlem Krausem.

Poslední dnové baronky a Krause

Potkali se ve Vídni roku 1913. Byl to vášnivý vztah. Probíhal v několika etapách, kdy se scházeli a zase rozcházeli. Kraus jen kvůli Sidonii psal básně. Své mimořádné dílo, groteskní drama Poslední dnové lidstva, dokonce celé napsal ve Vrchotových Janovicích, s láskou v zádech.

Čtěte také

Pavel Kosatík: Sidonie Nádherná byla objekt touhy i fatální žena. Šlechtična navzdory době

Pak ale v roce 1936 náhle zemřel na srdeční embolii. O baronku se vážně ucházel, ta ho ale měla odmítnout. Snad proto, že jí Krause velmi vymlouval Rilke. Konec 30. let byl pro Sidonii zlomový nejen kvůli smrti Karla Krause, ale i kvůli nacismu, který ovládal zemi.

Srdce mi krvácí

V té době si do svého deníku napsala „Lepší by bylo asi zemřít…“ Deníkový záznam zachytil i únorový převrat roku 1948. „Srdce mi krvácí, když jdu zpustlým parkem a napospas osudu.“ Bylo jí už 63 a musela do exilu.

Přes Německo se dostala do Velké Británie, kde ale onemocněla. Podle Vladimíra Justa „ochořela steskem po Vrchotových Janovicích“. To místo milovala po celý život. Bylo pro ni něčím mimořádným. Zemřela v září 1950.