Ivana Chmel Denčevová

Před pětačtyřiceti lety se československý underground dostal do centra pozornosti. Na jaře 1976 začalo estébácké zatýkání a proběhly dva politicky vykonstruované procesy.

Herečku nacisti popravili v koncentračním táboře, když jí bylo 38 let. Jen proto, že byl manžel Vladislav Čaloun součástí odboje.

Symbolem naděje „socialismu s lidskou tváří“ byl Alexander Dubček. O to větším zklamáním tak byl Dubčekův podpis pod obuškovým zákonem v srpnu 1969. 

Před 70 lety „prorazil“ železnou oponu Vlak svobody. Místo zastavení v Aši projel plnou parou do Bavorska. Většina cestujících se ale na Západ dostala omylem.

Někteří komunisté byli uctíváni jako bohové. „Novodobým poutním místem“ se tak po 5. prosinci 1953 mělo stát mauzoleum s nabalzamovanými ostatky Klementa Gottwalda. 

Hudba dokáže mimořádné věci, i tak by se daly nazvat některé hudební produkce v období totalitního Československa. Začalo to v 50. letech rokenrolem.

Mnichov je v naší historii symbolika pro bezmoc, zradu, kapitulaci a ústupky. Výsledky mnichovské dohody znamenaly nejen konec první republiky. 

Hora Blaník je výjimečnou – alespoň co se týká pověstí. Kdo by neznal blanické rytíře, kteří mají vyrazit na pomoc českým zemím, až jim bude nejhůř?

Svůj život zasvětila literatuře. Přestože zůstala se svým rodným jazykem a rodnou zemí hluboce spjata, psala výhradně německy. V němčině se cítila svobodnější.

Kolik cti, tolik hany, říká staré anglické přísloví. A obzvláště se to týká těch, kteří jdou leckdy proti proudu. Takovým člověkem byl i lékař František Kriegel.