Ivana Chmel Denčevová

Mohla prožít spokojený život, kdyby se v Československu v únoru 1948 nechopili moci komunisti. Místo toho prožila dlouhá léta ve vězení. I tak našla za mřížemi lásku.

Většina lidických dětí zahynula v plynových komorách, některé se „ztratily“, několik z nich se vrátilo domů. Proč je znovu začala hledat i StB?

V listopadu roku 1916 umírá po 68leté vládě stařičký mocnář František Josef I. a nastupuje na trůn císař Karel I. (1887–1922). Jaký měl vztah k českým zemím?

Dne 28. října 1918 zasedal v pražském Obecním domě Národní výbor československý – Antonín Švehla, Alois Rašín, František Soukup, Jiří Stříbrný a Vavro Šrobár. 

Na sociálních sítích se objevilo téma anexe Královce ve prospěch Česka. Jaká jsou ale historická fakta? Odkud se české „právo“ na Královec vzalo?

Necelé tři roky po skončení 2. světové války se Československo stalo totalitním státem. Do vězení se dostávali nevinní lidé, vznikaly tábory nucených prací.

První žena, která získala Nobelovu cenu za mír, pocházela z pražské šlechtické rodiny. Iniciovala vznik mezinárodního soudu v Haagu a dobrodružný byl i její milostný život.

Jedním z největších vykonstruovaných politických procesů v celém komunistickém bloku byl v listopadu 1952 proces s Rudolfem Slánským.

Osud čtyř z nich připomene další díl cyklu Jak to bylo doopravdy. Připravila ho Ivana Chmel Denčevová, která si pozvala historičku Evu Janečkovou. Režii měl Michal Bureš.

Byla považována za mimořádný talent své doby a za nekonvenční zjev pražské bohémy. Její touha stát na velkých jevištích se však nenaplnila. Úzkost ji dohnala k sebevraždě.