Herec Václav Šanda: Miluju filmy od dětství a spolupráce s Halinou mě moc baví. Herectví je ale záludná profese
Na Dvojce se o víkendech potkává s Halinou Pawlowskou v pořadu Omeletky, kde jí s lehkostí a humorem přihrává filmy. „Jsme dlouholetí přátelé. Halina ví, že jsem filmový fanoušek, tak jí k tématu vždycky nějaký vyberu,“ vysvětluje herec v Blízkých setkáních u Terezy Kostkové. Lásku k filmu má v sobě prý odjakživa.
Vzpomíná, jak jako malý kluk v Krupce u Teplic čekával po představeních na herce, aby mu dali autogram. „Možná jsem se stal hercem právě proto, abych byl v jejich společnosti,“ dodává s nadsázkou.
Herectví ale není jen splněný sen. „Zklamání jsem zažil, ale ne z kontaktu s herci. Spíš z toho, jak tenhle svět funguje. Mám teď i takovou malou profesní krizi,“ přiznává otevřeně. Nejtěžší pro něj je pocit, že ať dělá, co dělá, nikdy nemá jistotu. „Nic není ve vašich rukou. Jste odkázáni na rozhodnutí někoho jiného.“
Působí v pražském Činoherním klubu, jednom z nejuznávanějších českých divadel. Přesto má pocit, že to pro filmový svět mnoho neznamená. „Režiséři a producenti to neberou jako plus. Strašně rád bych natočil něco hezkého, nějakou větší roli. Jenže je to celé o tom, jestli si na vás někdo vzpomene – ne o tom, co umíte nebo kde hrajete,“ uzavírá Václav Šanda s odzbrojující upřímností.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
