S medvědem není radno si zahrávat, říká s plyšákem v ruce zoolog Jan Andreska
Dávat dětem na usínání plyšového medvídka je velmi nevýchovné. Medvěd je asi jediným zvířetem v naší přírodě, kterého bychom se měli spíš bát, než se s ním mazlit. Přesto sám Jan Andreska přiznává, že měl v dětství několik plyšových méďů a jeden z nich je jeho maskotem dodnes. Nejen medvědi, ale i vlci, rysi a další divoká zvířata patří k jeho oblíbencům. Že by důsledek velké zásoby plyšových hraček u Andresků?
Poslechněte si:
01:30 Bojte se plyšových medvídků
12:39 Hrob Staroegypťana Neko
17:53 Bude existovat potomek dvou otců?
30:05 Co urychlilo vývoj lidského mozku
42:15 Může léčit obyčejná voda?
O lásce k přírodě a oblibě plyšových medvídků Jana Andresky, spolupracovníka Meteoru, svědčí jeho fotografický portrét, který letos v létě nasnímal rozhlasový fotograf Khalil Baalbaki u příležitosti oslav 55 let pořadu.
Kromě Andresky zvěčnil ještě paleontologa Štěpána Raka, chemika Jana Havlíka, meteorologa Martina Nováka, hydrologeologa Zbyňka Hrkala a zakladatele Meteoru Josefa Kleibla. Postupně si tady všechny tyto osobnosti a jejich portréty představujeme. Zmíněné fotografie jsou k vidění v Národním technickém muzeu až do konce roku.
Plavba s plyšákem v Průhonickém parku
Portrét Jana Andresky zachycuje sehranou situaci, kdy zoolog jakoby pluje na loďce a odstrkuje se bidlem. Ve skutečnosti ovšem na místě nebyla ani bárka, ani voda. Fotografie vznikaly v Průhonickém parku na okraji Prahy a loďku svým tvarem připomínají jen větve jehličnanu. Pěkně to ale vystihuje práci Jana Andresky, který při pátrání po zvířatech doslova proplouvá krajinou.
Úplně vzadu na pomyslné loďce stojí na stativu dalekohled a vepředu sedí medvídek. Plyšový. Toho si vzal zoolog s sebou i na vernisáž 23. září do Národního technického muzea.
„No asi každý měl v dětství plyšového medvídka, já měl tři. Každý ví, že medvěd chodí s člověkem spát, musí to být tedy hodné zvíře. Ono je to ale vlastně hrozně nevýchovné. Protože medvěd je v naší přírodě jediné zvíře, které je opravdu nebezpečné. Není radno si s ním nahrávat,“ řekl v nadsázce Jan Andreska.
Jablko nepadlo daleko od stromu
Jan Andreska učí zoologii na Pedagogické fakultě UK a své povolání miluje. „Měl jsem štěstí, učím, co mě baví. Své povolání jsem zdědil po tátovi, který byl lesníkem a zoologem a také spolupracoval s Českým rozhlasem,“ prozradil biolog.
Za uplynulých 55 let (kdy se vysílá pořad Meteor) se podle Jana Andresky v české přírodě změnilo opravdu hodně věcí. Začínají být vidět výsledky systematické ochrany přírody a pomalu se do ní vracejí dříve vyhubené šelmy, jako jsou vlci, rysi nebo medvědi, ale i jiná zvířata jako losi, jeřábi, krkavci a další. Právě těmto živočichům se Jan Andreska nejraději v popularizační práci věnuje.
„Nejraději mám asi vlky a jejich vytí. Dlouho u nás nebyli, jezdili jsme je poslouchat na Slovensko. Dnes máme naštěstí možnost slyšet je i u nás. Zrovna včera jsem stanoval v přírodě u rybníku a poslouchat jsem vlčí zvuky, do toho se ozývali jeleni,“ neskrýval své nadšení Jan Andreska.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
