S medvědem není radno si zahrávat, říká s plyšákem v ruce zoolog Jan Andreska

27. říjen 2018
Jan Andreska

Dávat dětem na usínání plyšového medvídka je velmi nevýchovné. Medvěd je asi jediným zvířetem v naší přírodě, kterého bychom se měli spíš bát, než se s ním mazlit. Přesto sám Jan Andreska přiznává, že měl v dětství několik plyšových méďů a jeden z nich je jeho maskotem dodnes. Nejen medvědi, ale i vlci, rysi a další divoká zvířata patří k jeho oblíbencům. Že by důsledek velké zásoby plyšových hraček u Andresků?

Poslechněte si:
01:30 Bojte se plyšových medvídků
12:39 Hrob Staroegypťana Neko
17:53 Bude existovat potomek dvou otců?
30:05 Co urychlilo vývoj lidského mozku
42:15 Může léčit obyčejná voda?

O lásce k přírodě a oblibě plyšových medvídků Jana Andresky, spolupracovníka Meteoru, svědčí jeho fotografický portrét, který letos v létě nasnímal rozhlasový fotograf Khalil Baalbaki u příležitosti oslav 55 let pořadu.

Kromě Andresky zvěčnil ještě paleontologa Štěpána Raka, chemika Jana Havlíka, meteorologa Martina Nováka, hydrologeologa Zbyňka Hrkala a zakladatele Meteoru Josefa Kleibla. Postupně si tady všechny tyto osobnosti a jejich portréty představujeme. Zmíněné fotografie jsou k vidění v Národním technickém muzeu až do konce roku.

Plavba s plyšákem v Průhonickém parku

Portrét Jana Andresky zachycuje sehranou situaci, kdy zoolog jakoby pluje na loďce a odstrkuje se bidlem. Ve skutečnosti ovšem na místě nebyla ani bárka, ani voda. Fotografie vznikaly v Průhonickém parku na okraji Prahy a loďku svým tvarem připomínají jen větve jehličnanu. Pěkně to ale vystihuje práci Jana Andresky, který při pátrání po zvířatech doslova proplouvá krajinou.

Jan Andreska s plyšákem

Úplně vzadu na pomyslné loďce stojí na stativu dalekohled a vepředu sedí medvídek. Plyšový. Toho si vzal zoolog s sebou i na vernisáž 23. září do Národního technického muzea.

„No asi každý měl v dětství plyšového medvídka, já měl tři. Každý ví, že medvěd chodí s člověkem spát, musí to být tedy hodné zvíře. Ono je to ale vlastně hrozně nevýchovné. Protože medvěd je v naší přírodě jediné zvíře, které je opravdu nebezpečné. Není radno si s ním nahrávat,“ řekl v nadsázce Jan Andreska.

Jablko nepadlo daleko od stromu

Jan Andreska učí zoologii na Pedagogické fakultě UK a své povolání miluje. „Měl jsem štěstí, učím, co mě baví. Své povolání jsem zdědil po tátovi, který byl lesníkem a zoologem a také spolupracoval s Českým rozhlasem,“ prozradil biolog.

Za uplynulých 55 let (kdy se vysílá pořad Meteor) se podle Jana Andresky v české přírodě změnilo opravdu hodně věcí. Začínají být vidět výsledky systematické ochrany přírody a pomalu se do ní vracejí dříve vyhubené šelmy, jako jsou vlci, rysi nebo medvědi, ale i jiná zvířata jako losi, jeřábi, krkavci a další. Právě těmto živočichům se Jan Andreska nejraději v popularizační práci věnuje.

„Nejraději mám asi vlky a jejich vytí. Dlouho u nás nebyli, jezdili jsme je poslouchat na Slovensko. Dnes máme naštěstí možnost slyšet je i u nás. Zrovna včera jsem stanoval v přírodě u rybníku a poslouchat jsem vlčí zvuky, do toho se ozývali jeleni,“ neskrýval své nadšení Jan Andreska.

Spustit audio
autoři: Petr Sobotka, Leona Matušková|zdroj: Český rozhlas

Související