Unikátní fotografie Štěpána Raka aneb dá se grilovat trilobit?

6. říjen 2018
Unikátní portrét paleontologa Štěpána Raka

Muž v klobouku a s dýmkou v ústech sedí na skále a zálibně napichuje pravěkou potvůrku na klacek. Má v úmyslu si ji upéct a možná i sníst. Opodál je vidět geologické kladívko a opřená kytara. Tak vypadá netradiční fotografický portrét paleontologa Štěpána Raka, spolupracovníka Meteoru. Zeptali jsme se ho, jestli by skutečně nějakého trilobita – pokud by se mohl přenést časem – ochutnal.

Meteor 6. 10. 2018:
01:30 Dá se grilovat trilobit?
13:47 Fyziologický ústav v Praze
17:22 Proč je víc praváků než leváků?
29:53 I špačci jsou ze svých dětí na prášky
36:40 Znal dinosaury už Aristoteles?
42:42 Nejdelší zavlažovací systém na světě

Autorem snímku je rozhlasový fotograf Khalil Baalbaki, který letos v létě vytvořil portréty pěti vědců, spolupracovníků Meteoru, a také zakladatele pořadu, bezmála devadesátiletého Josefa Kleibla. Záměrem fotografa bylo nasnímat vědce netradičním způsobem. Ne jako vědátory odtržené od reality, ale jako lidi z masa a kostí, kteří svým povoláním žijí, jsou pro něj nadšeni a ještě k tomu mají smysl pro humor.

Opéct si nad ohněm trilobita či podobnou potvoru může opravdu jen někdo, kdo má smysl pro humor. Je totiž jasné, že nemůže jít o skutečné zvířátko, ale atrapu. Vždyť trilobiti žili před stovkami milionů let. Ale přesto – kdyby to šlo – pochutnal by si Štěpán Rak na trilobitech?

Trilobity bych nejedl

„To zvíře je nesmírně ohyzdné. Kdybych měl možnost potopit se do pravěkého moře, tak poslední věc, kterou bych chtěl vzít do ruky, je trilobit. To nebylo nic hezkého, zespoda nožičky, tykadla, bylo to něco jako velký krab nebo kreveta, rozhodně nic příjemného,“ uvedl na oslavě 55. výročí pořadu Meteor Štěpán Rak z Muzea Českého krasu v Berouně.

Trilobity obecně moc nemusí ani jako objekt vědeckého zájmu. Raději se věnuje jiným méně známým pravěkým členovcům. „Vždy, když je někde nějaký symbol čehokoli, co je trochu ‚geo‘ nebo ‚paleo‘, tak je tam trilobit. Ale to je škoda, vždyť máme přece tolik jiných zajímavých živočichů. Jako paleontolog jsem se pustil na tenký led s tím, že budu studovat jiné pravěké živočichy než zrovna trilobity,“ řekl Štěpán Rak.

Štěpán Rak, v pozadí Petr Sobotka

A právě jednoho takového živočicha, přesněji řečeno jeho model, si paleontolog napichuje na fotografii. „To, co mám v ruce, je naprosto unikátní. Je to model živočicha, jehož zkamenělé zbytky objevil před nedávnem v brněnském lomu můj kamarád Tomáš Viktorýn,“ prozradil dále Štěpán Rak.

Šavlozubý tygr, nebo líný kocour?

Různé části těla tohoto živočicha se našly už dříve na jiných místech světa a odborníci se domnívali, že by mohlo jít o čelisti ryb, pak zase že jde o klepítka. Dlouho se myslelo, že jde o dravého živočicha z rodu Angustidontus, obdařeného velkými dlouhými klepety s ostrými zuby. Podle nich se usoudilo, že šlo o aktivně plovoucího predátora, zřejmě dravého korýše.

Jenže podle nových českých nálezů se zdá, že spíše než o rychlého tygra šlo spíše o líného tlustého kocoura. Podle modelu, který čeští odborníci sestavili, mohl být Angustidontus podobný dnešní krevetě. Měl dopředu prodloužené uchopovací končetiny, podobně jako kudlanka, podobný mohl být také mořskému korýši straškovi. Měl krevetí tělo, ocásek jako rak a dopředu dlouhá klepeta s několika desítkami ostrých zubů.

Živočich mohl měřit zhruba 15 cm. Samozřejmě ale získat přesnou představu, jak vypadalo zvíře žijící v moři před nějakými 350 miliony let, není snadné. Našla se z něj totiž převážně klepeta, z těla jen minium. Pokud šlo o korýše, měl by mít tvrdou schránku, která jej ochraňovala, jenže z té se moc nedochovalo.

Model údajného predátora vzbuzuje mnohé otázky. Bylo by takové zvíře podobné dnešní krevetě vůbec schopné rychlého pohybu a neohroženého boje a lovu? Predátor by měl být rychlý tvor, který útočí ze zálohy a má množství útočných zbraní, zubů, trnů, klepet…

Štěpán Rak se fotí před svým portrétem

Podle Štěpána Raka by mohla brzy vyjít práce, která „hodně zčeří vědecké vody“. Pracuje na ní společně s několika zahraničními kolegy. „Ve vědě je pravda, co se právě publikuje, než vznikne v nové práci nová pravda... a tak to má být... jít stále vpřed,“ upozornil Štěpán Rak, který se pouští do stále nových objevů přepisujících učebnice stejně odhodlaně jako na fotografickém portrétu Khalila Baalbakiho napichuje pravěkou potvoru na klacek.  

Snímky vědců – spolupracovníků Meteoru – si můžete prohlédnout až do konce roku 2018 na výstavě v Národním technickém muzeu v Praze. Fotografie vznikly při příležitosti oslav 55 let Meteoru a doplnily první padesátku portrétů vědců, které vznikly před pěti lety (v době 50. výročí pořadu).  

Spustit audio
autoři: Petr Sobotka, Leona Matušková|zdroj: Český rozhlas (5001147)

Související