Najít trilobita? To není žádná věda

„Kdekoli byste vystoupili z vlaku na trati mezi Radotínem a Berounem, v Jinecku, Koněprusech, Loděnici, ve Svatém Janu pod Skalou, tam všude jsou desítky, možná i stovky zkamenělin trilobitů,“ uvedl v Meteoru paleontolog Štěpán Rak z Muzea Českého krasu v Berouně.

Trilobití filatelisté

Trilobiti jsou oblíbeným kouskem sběratelů. „Vědecký potenciál českých trilobitů je už dnes poměrně malý. Velká část sbírek, která se k nám do muzea dostane, obsahuje jen minimum vědecky cenných trilobitů,“ upozorňuje Štěpán Rak.

Přestože se trilobiti stali symbolem prvohor, tvoří jen určitou výseč z tehdejší fauny. V lokalitách bohatých na zkameněliny je možné najít i jiné druhy. O ty už ale takový zájem lidé nemají. „Je velká škoda, když procházíme terénem a vidíme na zemi rozbité mušle, hlavonožce, lilijce a další zkamenělé pravěké živočichy, které lidé nesbírají,“ připomněl Štěpán Rak.

V lokalitách bohatých na zkameněliny lze najít mušle, hlavnožce, lilijce i další druhy pravěkých živočichů (ilustrační foto)|foto: Západočeské muzeum

Pravěcí brouci

Trilobiti byli brouci, kteří žili v mořích v době před zhruba 600 miliony lety. Byly jich tisíce různých druhů a žily po celém tehdejším světě. Kdybychom je chtěli k něčemu připodobnit, tak asi k dnešním svinkám nebo stínkám.

Jejich jména sice moc známá nejsou, ale určitě je každý z nás někdy zahlédl. Jedná se o drobné oválné tvory se spoustou nožek, kteří se drží ve vlhku a stínu, v půdě, mechu a pod kameny. Vzhledem jsou trilobitům velmi podobní, jen na rozdíl od nich to nejsou brouci, ale suchozemští korýši.

Trilobiti se podobali dnešním stínkám zedním (Oniscus asellus); rozdíl je v tom, že stínky jsou korýši, trilobiti byli brouci|foto:Fritz Geller-Grimm, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 2.5

„Do ruky bych živého trilobita nevzal“

Název „trilobit“ pochází z latinských slov „tres“, což znamená „tři“ a „lobus“, to je „lalok“. „Kdybych měl stroj času a přesunul se do pravěku, tak trilobit je rozhodně jedna z potvor, které bych do ruky nevzal,“ řekl Štěpán Rak. „Seshora měl sice krásný pevný krunýř, ale zespodu měl ostré nožičky, různé třásně a žábry,“ dodal Rak.

Krunýř sloužil jako pasivní obrana. V případě ohrožení se trilobit dokázal stočit do klubíčka, podobně, jako to dělá třeba právě zmiňovaná svinka.

Všežravci i predátoři

Trilobiti byli zřejmě všežravci. „Někteří z trilobitů měli velké oči a dlouhé tělní přívěsky, podle kterých lze soudit, že mezi nimi byli i dravci. Plavali vzhůru nohama, aby měli přehled a dokázali aktivně lovit,“ popsal paleontolog Rak.

Jednotlivé druhy trilobitů se lišily také velikostí. „Nejmenší trilobit nalezený v Česku měl několik milimetrů, největší až 40 cm,“ sdělil Štěpán Rak. Velkou vzácností by bylo najít celý velký krunýř. To se prý podařilo zatím jen v zahraničí, třeba v Americe nebo v Portugalsku.

Brouk s jizvou na krunýři

„Trilobit je krásný, ale s vědou dnes už většinou nemá moc společného,“ doplnil paleontolog. Co může být pro vědce zajímavé, jsou spíše různé anomálie na zkamenělině než krásně zachovalý brouk. „Třeba potrhané nebo pokousané štíty trilobitů, které představují jizvu jako stopu po napadení nějakým velkým predátorem,“ uzavřel Štěpán Rak.

Zkameněliny se tradičně sbírají například v pověstných lokalitách kolem Felbabky, Jinců nebo u Rejkovic na Berounsku. Tam se v sutích nacházejí i celí krásní trilobiti. Jak ale připomíná paleontolog Štěpán Rak, byla by škoda zaměřovat se jen na trilobity. Vždyť krajina Českého krasu ukrývá i mnoho jiných zkamenělých svědků pravěku.

Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem audioarchivu iRadio.