Najít trilobita? To není žádná věda
Na různých místech krajiny mezi Prahou a Plzní jsou stovky trilobitů. Najít zkamenělinu pravěkého brouka není těžké. Z vědeckého hlediska jsou však trilobiti často bezcenní.
Příspěvky v Meteoru 5. 12. 2015
01:06 Umělé hlasivky
09:57 Dětský mozek a násilí v médiích
19:44 Albert Einstein a jeho obecná teorie relativity
30:53 Molekulární kuchyně aneb brambory, vodka a chuť
42:33 Za trilobity do prvohor
„Kdekoli byste vystoupili z vlaku na trati mezi Radotínem a Berounem, v Jinecku, Koněprusech, Loděnici, ve Svatém Janu pod Skalou, tam všude jsou desítky, možná i stovky zkamenělin trilobitů,“ uvedl v Meteoru paleontolog Štěpán Rak z Muzea Českého krasu v Berouně.
Trilobití filatelisté
Trilobiti jsou oblíbeným kouskem sběratelů. „Vědecký potenciál českých trilobitů je už dnes poměrně malý. Velká část sbírek, která se k nám do muzea dostane, obsahuje jen minimum vědecky cenných trilobitů,“ upozorňuje Štěpán Rak.
Přestože se trilobiti stali symbolem prvohor, tvoří jen určitou výseč z tehdejší fauny. V lokalitách bohatých na zkameněliny je možné najít i jiné druhy. O ty už ale takový zájem lidé nemají. „Je velká škoda, když procházíme terénem a vidíme na zemi rozbité mušle, hlavonožce, lilijce a další zkamenělé pravěké živočichy, které lidé nesbírají,“ připomněl Štěpán Rak.
Ukázat krásu jiných zkamenělin než jen trilobitů, je cílem výstavy „Trilobity nebrat, vše ostatní sebrat“. K vidění je zhruba 700 exponátů od 17 sběratelů zkamenělin, které se našly na území Česka a Slovenska. Zastoupeno je 11 živočišných skupin, například mlži, plži, ramenonožci, hlavonožci, ostnokožci, graptoliti nebo mechovky. Expozice v Muzeu Českého krasu v Berouně se koná od října 2015 do jara 2016.
Pravěcí brouci
Trilobiti byli brouci, kteří žili v mořích v době před zhruba 600 miliony lety. Byly jich tisíce různých druhů a žily po celém tehdejším světě. Kdybychom je chtěli k něčemu připodobnit, tak asi k dnešním svinkám nebo stínkám.
Jejich jména sice moc známá nejsou, ale určitě je každý z nás někdy zahlédl. Jedná se o drobné oválné tvory se spoustou nožek, kteří se drží ve vlhku a stínu, v půdě, mechu a pod kameny. Vzhledem jsou trilobitům velmi podobní, jen na rozdíl od nich to nejsou brouci, ale suchozemští korýši.
„Do ruky bych živého trilobita nevzal“
Název „trilobit“ pochází z latinských slov „tres“, což znamená „tři“ a „lobus“, to je „lalok“. „Kdybych měl stroj času a přesunul se do pravěku, tak trilobit je rozhodně jedna z potvor, které bych do ruky nevzal,“ řekl Štěpán Rak. „Seshora měl sice krásný pevný krunýř, ale zespodu měl ostré nožičky, různé třásně a žábry,“ dodal Rak.
Krunýř sloužil jako pasivní obrana. V případě ohrožení se trilobit dokázal stočit do klubíčka, podobně, jako to dělá třeba právě zmiňovaná svinka.
Všežravci i predátoři
Trilobiti byli zřejmě všežravci. „Někteří z trilobitů měli velké oči a dlouhé tělní přívěsky, podle kterých lze soudit, že mezi nimi byli i dravci. Plavali vzhůru nohama, aby měli přehled a dokázali aktivně lovit,“ popsal paleontolog Rak.
Jednotlivé druhy trilobitů se lišily také velikostí. „Nejmenší trilobit nalezený v Česku měl několik milimetrů, největší až 40 cm,“ sdělil Štěpán Rak. Velkou vzácností by bylo najít celý velký krunýř. To se prý podařilo zatím jen v zahraničí, třeba v Americe nebo v Portugalsku.
Brouk s jizvou na krunýři
„Trilobit je krásný, ale s vědou dnes už většinou nemá moc společného,“ doplnil paleontolog. Co může být pro vědce zajímavé, jsou spíše různé anomálie na zkamenělině než krásně zachovalý brouk. „Třeba potrhané nebo pokousané štíty trilobitů, které představují jizvu jako stopu po napadení nějakým velkým predátorem,“ uzavřel Štěpán Rak.
Zkameněliny se tradičně sbírají například v pověstných lokalitách kolem Felbabky, Jinců nebo u Rejkovic na Berounsku. Tam se v sutích nacházejí i celí krásní trilobiti. Jak ale připomíná paleontolog Štěpán Rak, byla by škoda zaměřovat se jen na trilobity. Vždyť krajina Českého krasu ukrývá i mnoho jiných zkamenělých svědků pravěku.
Tento i ostatní záznamy pořadu Meteor najdete v našem audioarchivu iRadio.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.