Spoluautor seriálu Ratolesti Tomáš Feřtek: Když dítě selže, nemusí to být vaše vina. Je dobré to vědět
„Jsou to reálné příběhy, které jsme v některých případech museli upravit, aby byly uvěřitelné. To, co se skutečně odehraje, totiž často uvěřitelné není,“ říká odborník na školství a spoluautor seriálu Ratolesti Tomáš Feřtek v Blízkých setkáních Terezy Kostkové. Pokud by prý on sám měl seriálu něco vytknout, je to občasná didaktičnost, kterou se ve střižně snažili zkrotit.
Spolu s Matějem Podzimkem mají svou vlastní metodu, kterou nazývají „výcvik k empatii“. Vezmou vyhrocený příběh, divákovi nenápadně nabídnou představu, že ví, jak je to správně a pak mu začnou ukazovat, že věci mohou být i jinak.
Čtěte také
„Začneme příběh pootáčet a říkat: Zkus se na to podívat z jiného úhlu! Jsme přesvědčeni, že za každou postavu se musíme umět postavit a obhájit její názor,“ vysvětluje Feřtek. Sám o sobě tvrdí, že má jednu zásadní vlastnost: nemoralizuje.
„Neuděluju dobré rady a netvrdím, že dřív bylo všechno lepší. Jsem spíš pozorovatel a snažím se vnímat, jak lidé věci prožívají.“ Možná i proto diváci v Ratolestech žádné jednoduché návody na výchovu nenajdou.
Ústřední příběh rodiny Velkových je podle něj jasným připomenutím, že i rodina, která nedělá nic vyloženě špatně, se může dostat do situace, kdy to dopadne špatně. „Když dítě selže, nemusí to být vaše vina. A to je podle mě dobré si uvědomit a nedrásat se,“ uzavírá v Blízkých setkáních spoluautor seriálu Tomáš Feřtek.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
