Za své zlodějské kousky měla být popravena. Nebýt císařovny. Osudové ženy: Johana Peřková

Johana Peřková se narodila 2. května 1703 v Suchdole nad Lužnicí do početné rodiny chalupníka. Když jí bylo 10 let, nastoupila do služby na statek sedláka Kaláta ve své rodné vsi. Pak se ale začala toulat.

„Ve službě totiž poznala věci, které ona neměla a po kterých začala toužit. Různé sukně a šaty tedy začala krást. A když zjistila, že je o ně zájem, i prodávat,“ doplňuje host pořadu a autor knihy o Johaně Peřkové historik Jaroslav Čechura.

Snadný výdělek

V době, kdy žila Johana, bylo podle dlouholetého badatele jihočeských archivů zcela běžné, že sedlák za službu děvečkám dlužil i několik let. „I to tedy mohlo být motivem, proč začala krást. Usoudila totiž, že to bude snadný výdělek.“

Za své činy byla ale brzy potrestána. Sedlák, který ji přistihl, ji rovnou odvedl k třeboňskému hejtmanovi. „Johana byla odsouzena k několika týdnům nucených prací. Z její výpovědi ale víme, že největší strach měla ze své matky.“

Dala mi kus chleba, marcipánu a žemličku. A já byl jak vomámenej... A nemoh jsem bez tý Kateřiny ani hodinu bejti.
Josef Kaňka o Johaně Peřkové

Svobodná matka 

I to byl možná důvod, proč se po otěhotnění v roce 1729 nevrátila domů. „Syna porodila v Bechyni. Chvíli zde sama pobývala a chodila žebrat. V matrice ale o jejím dítěti žádný záznam není.“

Z dalších dochovaných záznamů je pravděpodobné, že žila s jistým Matějem Čeňkem. „Nic bližšího o něm bohužel nevíme. Nicméně jejich vztah ukazuje, že naše představy o stigmatu neprovdané ženy s nemanželským dítětem jsou liché. A jihočeské prameny to ukazují,“ je přesvědčen Jaroslav Čechura.

Osudovou láskou Johany (nebo také Kateřiny, jak si nechávala říkat) se ale stal až Josef Kaňka. Narodil se v roce 1711. Byl tedy podstatně mladší a byl nejspíše svobodným člověkem. „Johana ho zřejmě velmi tělesně okouzlila. Přidal se k ní na její zlodějské toulky a prošli spolu značnou část jižních Čech.“

Rozsudek panovnice

V roce 1744 však spadla klec. Za vykrádání kostelů byli po dlouhém čekání na rozsudek odsouzeni k trestu smrti. „Zajímavé na tom je, že jejich krádeže nebyly posouzeny jako akt proti církvi, ale jako majetková trestná činnost.“

Čtěte také

Nelíbí se mi, jak jsou konstruovány dějiny, zlobí se historik Jaroslav Čechura

Protože i tehdy platil akt milosti, požádali Johana i Kaňka císařovnu Marii Terezii o milost. A panovnice jim vyhověla. Na svobodu ale propuštěni nebyli. „Johana dostala dva roky nucených prací, což byla horní hranice věznění. Josef měl být naverbován do armády, ale ukázalo se, že je zdravotně nezpůsobilý.“ 

Nic dalšího o osudech Johany nevíme. „Přestože se z historických pramenů ztratila, ukazuje její neobvyklý příběh hodně. Ukazuje možnosti, které měla žena v 18. století pro svoji existenci. Ukazuje i to, že naše představy o této době jsou mnohdy liché,“ uzavírá historik.