Naši předci dali víc na emoce. Nešli daleko pro dobré slovo ani pro klacek, říká historik Jaroslav Čechura
Dějiny nejsou žádná nuda. Když je vezmete za správný konec, můžete si připadat jako v detektivce. Nejhorší jsou ale podle historika Jaroslava Čechury stále dokola opakové mýty. Třeba ten o ženské emancipaci nebo o úpění pod panským bičem.
Historii halí spousta polopravd, nepravd a někdy i úplné nesmysly. Například, že dřív neexistovala emancipace a ženské jen seděly doma u dětí. „Přitom chodily samy do hospody i na tancovačky, kde se seznamovaly,“ vyvrací zavedené mýty historik Jaroslav Čechura.
Padla facka, padla na sále
I v hospodách to tenkrát žilo podobně jako dnes. Taky se tam chodilo relaxovat po práci. „Patřilo to k tehdejší kultuře.“ Bylo tam ale zřejmě trochu živěji.
„Na rozdíl od nás, které už obrousila civilizace, s lidmi víc cloumaly emoce. Byli bezprostřední. Nešli daleko pro dobré slovo, ani pro klacek.“ Těšili se ze stejných věcí. „Z rodiny, výsledků své práce a třeba i z toho, že jim záviděli sousedi.“
Úřad práce: Hledá se dráb, nástup ihned
Další mýtus hlavně minulého režimu: sedláci úpěli pod panským bičem. „Pravdou sice je, že sedláci pracovali na sebe i na pána. Ale mohli místo sebe poslat třeba pacholka.“ Když byl líný, těžko na něj někdo mohl. „Na třeboňském panství byli drábové dva. Trochu horší to bylo na Českokrumlovsku, kde byli tři.“
Panské rozkazy a zákazy bylo překvapivě poměrně jednoduché obejít. Podle archivních pramenů nedostali kolem roku 1720 dva zamilovaní povolení k sňatku. „Tak odjeli do Vídně, kde je oddali. Když se vrátili zpátky domů, na týden je zavřeli a bylo to.“
Čtěte také
Johana, zlodějka sukní
Jaroslav Čechura se ale zabývá i konkrétními lidskými osudy. Na nich se lépe ilustruje doba. Z jeho detektivního pátrání po osudu prosté ženy Johany Peřkové vznikla dokonce kniha.
Jak vyplývá ze záznamů, byla to obyčejná žena, která kradla oblečení a různé svršky a pak je prodávala, aby získala peníze na obživu. Nejzajímavější na ní ale bylo to, že „při výsleších mluvila i o svém životě“.
Jak se ukázalo, později nekradla jen sukně. „Se svým posledním galánem začala vykrádat kostely. Za to byl trest smrti. Byla odsouzena, ale podala si žádost o milost císařovně. A ta rozhodla v její prospěch.“
Související
-
Nelíbí se mi, jak jsou konstruovány dějiny, zlobí se historik Jaroslav Čechura
Jak vypadal všední den našich předků? Kdy a jak se zrodila příjmení? V kolika letech se mladí ženili a vdávali? A jaké kdy bývaly výdělky a co se za ně dalo pořídit?
-
Snažím se být renesančním člověkem. Vyzkoušel jsem mnohé, říká spisovatel Vondruška
Psát historické detektivky nemusí být práce na plný úvazek. Vlastimil Vondruška kromě toho zkoušel být podnikatelem, vyráběl sklo, napsal hru. Svých zkušeností nelituje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
