Pila, aby zapomněla… Osudové ženy: Eva Olmerová

Narodila se 21. ledna 1934 v Praze. Jako dítě z dobré rodiny chodila na hodiny klavíru. V pěvecké kariéře ji ale doma nepodporovali. Když jí bylo 14 let, rodiče se rozvedli. Eva vyrůstala u otce, který se ale znovu oženil s o dost mladší ženou. Výchovu doháněl přísností a zákazy. „Jako už dospělá hovořila o svém dětství jako o ne-domově,” říká Skalka.

Zpívala od 16 let. Tajně. V roce 1950 s orchestrem Arnošta Kavky také v barech, vinárnách a jazzových klubech. „Nedostudovala, protože si ji velmi rychle všimli hledači talentů. Především hudební skladatel a dramaturg Karel Mareš. Později ji přivedl i do Semaforu, místo prvního angažmá.“

StB ji týrala tři dny

Vdala se potají a tak trochu otci na truc. Manželství bylo spíše kamarádství a trvalo pouhé tři roky. Konečně ale mohla zpívat. Ve stejné době ale do jejího života vstoupila StB. Bylo jí pouhých 17 let, když ji na tři dny zadrželi, vyslýchali a nutili k donášení nejen na své příbuzné.

Neuspěli. Kvůli dědečkovi a strýci, kteří bydleli ve Velké Británii, pak zůstala v hledáčku StB dál. Když se jednou bránila dorážení policisty v civilu, dostala 14 měsíců nepodmíněně za výtržnictví a urážku veřejného činitele. To už jí bylo 24, ale jizvy na těle i na duši už zůstaly napořád.

„Dovolili“ jí vyhrát

Krátce po propuštění se konečně naplno vrhla do práce v Semaforu, vydala i první singly. Tajná policie ji ale přinutila v divadle skončit. Stopka platila na všechna pražská pódia. Přesto se nevzdala a zpívala dál. Dokonce jí „dovolili“ vyhrát soutěž Hledáme písničku pro všední den.

A pak přišel hit Čekej tiše, který pro ni napsal Jiří Grossman. Mohla se tak do Semaforu vrátit. „Grossman byl takový Evin guru. Když pak ale v roce 1970 zemřel, nebylo pro ni v Semaforu opět místo. Respektive nebyl, kdo by se o ni staral,“ dodává Skalka.

Další kádrová skvrna

Úspěch tak střídal pád a nejedna osobní tragédie. Požár bytu, autonehoda, problémy se zákonem... Toužila po dítěti, ale štěstí neměla ani na partnery. Sice se podruhé vdala, ale novomanžel bez vysvětlení emigroval jen čtyři měsíce po svatbě.

„Eva Olmerová měla rázem další kádrovou skvrnu. Zpívat sice mohla, ale do televize nebo rozhlasu její písničky nesměly. Což je samozřejmě pro zpěvačku konec, jako by nebyla,“ říká publicista. Kdyby žila v jiné době, možná by udělala díru do světa.

Mohla zpívat s Fitzgeraldovou

Když do Prahy v roce 1969 přijela Ella Fitzgeraldová, nabídla Evě, aby s ní pokračovala v koncertním turné.

Čtěte také

Příběhy slavných: Ella Fitzgeraldová

„Ale vzhledem k tomu, že režim začal přitvrzovat a Olmerová už i tak měla nejeden škraloup, nejela nikam. Pragokoncert to zatrhl.“ Aby zapomněla, pila.

Začala ničit sebe i kariéru. Předcházela ji pověst problémové a nezodpovědné zpěvačky. Bez alkoholu nebyla schopná odzpívat celý koncert. Angažmá se jí tak nikdo neodvážil nabídnout, natož ji poslat na nějaký mezinárodní festival.

Bylo jí 50 a vypadala jako žena-zpěvačka, která se programově upíjí. Všem už tehdy bylo dost jasné, že ji taky dřív, nebo později, zničí úplně.

Alkohol ji nakonec dostal

„Zlomilo se to až po comebackové a doslova průlomové desce, kterou pro Evu producentsky připravil skladatel Michael Kocáb. Jmenovala se Zahraj i pro mne. Byly to kongeniální skladby Evě šité na míru. Když si je člověk s odstupem času poslechne, zjistí, s jakou chutí je zpívala.“

Alkohol ji ale stejně dostal. Poslední léta trávila v nemocnicích, ze kterých pravidelně utíkala. Humor ji ale neopouštěl. „Stěhovala jsem skříň a ztvrdla mi játra!“ Odpovídala tehdy na otázku, co že jí je. Zemřela 10. srpna 1993 v 59 letech na cirhózu jater.