Syndrom vyhoření: kdy jste nejvíc ohroženi a jak mu předejít?

„Dřív se syndromu vyhoření říkalo také syndrom začátečníků. Nejohroženější byli lidé, kteří přišli plni nadšení a hned chtěli změnit svět,“ říká psycholog Alekos Kufudakis. „Když si toho člověk na začátku moc nandá a zanedbává kompenzační psychohygienu, pak do toho sklouzne.“

Fáze vyhoření

Syndrom vyhoření má vždy prakticky stejný postup:

1. velké nadšení
2. nepříjemný pocit, že vše nejde jak má
3. člověk začne být chaotický
4. nechce dělat vůbec nic

Je to i výchovou

„My jsme byli vychováni stylem: Nejdřív se rozdej pro kolektiv a nekoukej na sebe. Ale já musím nejdřív koukat na sebe, abych přijal zodpovědnost za to, co dělám. Musím odpočívat,“ popisuje Kufudakis filozofii progresivního egoismu.

„Já třeba ujíždím na počítačové formě scrabblu, jezdím na motorce. Vím, že kdybych na motorce myslel, tak to dopadne špatně.“ Podle psychiatrů by minimální doba nepřerušované dovolené měla být 14 dní, abyste si odpočali.

Nejohroženější jsou zdravotníci

Syndrom vyhoření byl poprvé definován v roce 1974 na zdravotnících, kteří poskytují paliativní péči. Dodnes jsou zdravotníci nejohroženější skupinou. „Přijde mladý lékař někam na pracoviště a hned chce změnit svět,“ popisuje psycholog.

Vyhoření má samozřejmě dopady na rodinný život. To potvrzovali ve svých telefonátech do pořadu Dva na Dvojce i posluchači, kteří si nakonec uvědomili, že se bez nich firma nezhroutí.

Jaké stavy posluchači prožívali? Více uslyšíte ze záznamu.