Cyril Höschl: Jak poznat syndrom vyhoření od běžné únavy?

Na syndromu vyhoření se podílí dlouhodobá zvýšená zátěž, spojená s nedostatečným oceněním (ať už finančním nebo společenským), s určitou stereotypií, většinou zahrnující práci s lidmi. Proto postihuje hlavně pomáhající profese – sociální pracovníky, učitele, zdravotníky apod.

„Projevuje se vyčerpáním a únavou. Anebo cynismem,“ popisuje Cyril Höschl. „Cynismus je patologický obranný mechanismus, kdy dotyčný začne nenávidět předmět své práce. Je doprovodnou známkou úplného vyčerpání, vyhasnutí a nezájmu o práci. A pak to celé špatně končí,“ varuje psychiatr. „Je typický tím, že probíhá v několika fázích.“

Fáze syndromu vyhoření

1. fáze – na počátku se zvyšuje výkon, ale není provázen odpovídajícím oceněním. „V této fázi se nachází v naší populaci kdekdo. Každý má pocit, že je nedoceněn a že se po něm toho chce stále víc.“ Ovšem u postiženého pokračuje další fází.
2. fáze – následuje pocit, že nic nestíhá, pocit nedostatečnosti. „Člověk začne být úzkostně chaotický, pobíhá, lomí rukama, na jednom uchu mobilní telefon na druhém normální, v ruce injekční stříkačku, mluví na vás a přitom vás odbývá. Dělá toho strašně moc, ale přitom toho moc neudělá.
3. fáze – ve vrcholné fázi přijde podrážděnost, ztráta zájmu, zklamání, otupělost. „Pokouší se dát výpověď, ale ukáže se, že není, co dělat jiného, zvyšuje se práce neschopnost a může to vést k invaliditě a sociálnímu debaklu, nezaměstnanosti i rozpadu rodiny.“

Nemoc z povolání?

Je syndrom vyhoření nemoc z povolání? „Ona to vlastně není nemoc. To jsou teprve důsledky: deprese, úzkostné poruchy nespavosti, závislost na alkoholu, na cigaretách... V některých zemích se ale přesto odškodňuje jako nemoc z povolání. Ale je to poněkud tenký led,“ popisuje Höschl.

„Ta hranice je rozmazaná a poměrně těžko definovatelná. Mohlo by tak velice snadno docházet k jejímu zneužívání a obrovskému nárůstu. Ve chvíli, kdy nám jakýkoli syndrom začne pomáhat získávat invalidní důchody, nemocenské a odškodné, jeho výskyt v populaci vyletí raketově nahoru.“

Jaká je prevence?

1. snížit nároky, snížit zátěž
2. nemít pocit, že musíte všem pomáhat
3. naučit se říkat „ne“, vysílat jasná poselství
4. pracovně-hygienické návyky: dělat přestávky, plánovat si práci, umět si ji dopředu rozvrhnout

A kdy vyhledat odborníka? „Ve chvíli, kdy něco, co jste byli zvyklí dělat po práci (tenis, fotbálek), vás už nebaví, protože se něco zlomilo, je to přesně ten moment, kdy by člověk měl vyhledat pomoc. Berte vážně i varovné signály svého těla, zejména v zažívání (vředy, zácpy, průjmy...) nebo vysoký tlak, arytmie, cukrovka.“