„Vždycky jsem hrála chůvy a ne Julie,“ svěřuje se herečka Eva Hacurová
„I když vím, že mám míň nabídek, než holky, které jsou krásné a hubené blondýnky, tak jsem za to ráda,“ ujišťuje herečka, která je už deset let doma v Divadle v Dlouhé. Jaké měla dětství a jak se dostala k herectví? Jaké byly její začátky v Praze? Jaký má vztah ke zpěvu a muzikálu? Co prozradila ze svého soukromí?
„Svým psychofyzickým typem jsem byla odsouzená hrát chůvy a ne Julie. Člověk má dnes pocit, že se musí napasovat do nějaké normy, ale já vždycky podvědomě cítila, že to nechci,“ popisuje Eva Hacurová.
Pochází z Moravy a nezapomíná na to, i když se jí doma smějí za pražský přízvuk. „Když tam přijedu, okamžitě ale přepnu do našeho dialektu. Co si v Praze užívám je anonymita. A když mě někdo pozná, tak už jsem dospěla do stadia autenticity a vím, že jsem primárně člověk a až potom herečka.“
Na co by chtěla pozvat do Divadla v Dlouhé? „Nejnovější je Golem a vlilo mi to nový elán. Bylo to hezké zkoušení a hodně se tam zpívá. Je to pro rodiny s dětmi a mě to baví,“ zve Eva Hacurová v Blízkých setkáních.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
