Jak předejít syndromu vyhoření? Měnit práci hned nemusíte, naučte se říkat NE
Nenávidím činnost, kterou jsem dřív miloval. Tak by se dal ve zkratce popsat syndrom vyhoření. Pokud se člověk dostane do poslední fáze, tak už vlastními silami neudělá nic, říká Jiří Novák, psycholog z centra Giona.
„Člověk přijde do práce plný nadšení. Setká se s tím, že to nikoho nezajímá. Přijde s nápadem, šéf ho odmítne. Zdroj může být i v týmu, který mu nesedl. Dosažený cíl nepřinesl to, co očekával. Následuje zklamání. Do práce chodí nerad. Pak je stadium apatie, nic ho nezajímá, klienti ho obtěžují. Odsud je jen krůček do poslední fáze – úplného vyhoření.“
Opustit práci. Ano či ne?
Co radí psycholog Jiří Novák? „Já bych z práce neodcházel hned. Existují techniky, které vás udělají psychicky otužilejší. Na internetu jsou škály, podle kterých se dozvíte, v jakém stadiu vyhoření jste. Pak se mohu rozhodnout, zda zvolit návštěvu odborníka, nebo v tom posledním stadiu odchod z práce.“
K syndromu vyhoření je náchylný zdravotnický personál. Patří sem policie, hasiči, průvodci cizinců. Skupiny, které jsou v první linii styku s klientem. Rychle vyhoří i pracovníci call centra. Často musí zodpovídat zbytečné dotazy a práce není uznávaná. To vede k vyhoření spolehlivě.
Počátek můžete zvládnout sami
„Syndrom vyhoření vás nezasáhne naráz,“ říká psycholog Jiří Novák. „Je to proces, který trvá i několik let. V počátečních stadiích si můžete pomoct sami. Upravit pracovní nasazení a naučit se říkat NE. Když přijde nový člověk, druzí jeho nadšení využívají. Zakrátko je úkoly zahlcený tak, že nezvládá ani ty svoje.“
„Je třeba se racionálně podívat, zda mě práce uspokojuje, a neobětovat jí přes míru.“ Syndrom vyhoření může přinést vážné následky. „Přináší i ztrátu imunity, dokonce i diabetes a infarkt. Lidé nepoznají, co jim je. Může to skončit hlubokou depresí a bohužel i sebevraždou,“ uvedl psycholog Jiří Novák.
