Šéf tyran a kolegyně hysterka? Jakmile jde o zdraví, bouchněte za sebou dveřmi, radí psycholog

„Příčinou mnoha sporů je především to, že jsme na jedné straně neopakovatelnou individualitou, zároveň jsme ale také sociálními bytostmi, které v průběhu života přijímají nějaké role. Velkou roli máme i v rámci pracovního kolektivu. V psychologii hovoříme o sociální skupině, kde se všichni znají a kde všichni vstupují do nejrůznějších typů vztahů,“ vysvětluje na úvod psycholog Jan Lašek.

Do mnohdy složité hierarchie vztahů podstatně zasahuje i ten, kdo daný kolektiv řídí. Jak bude skupina pod jeho vedením pracovat, pak záleží na cíli. „Úplně jinak musí mít nacvičenou partu voják, který velí jednotce, a jinak to funguje třeba na chirurgii nebo ve škole. Tam, kde je nutné, aby více lidí přispívalo k plnění nějakého úkolu, je funkce vedoucího zcela zásadní.“

Bez pochvaly to nejde

Nutností v každém pracovním kolektivu jsou i nastavená pravidla komunikace. „Bohužel je nám vlastní, že těm, kteří svými řečmi kazí atmosféru, nedokážeme říct, ať mlčí. Čekáme, až skončí. Tím ale trpíme a mnohdy nám nezbyde nic jiného než dát výpověď.“

Čtěte také

Psycholog: Jste obětí šikany? Nebojte se začít mluvit!

Velkým nešvarem v pracovních kolektivech je podle Jana Laška i to, že chybí pochvala. „Vidíme to i ve školství. Podle statistik je český žák v průměru 2000krát zkoušen a 10krát častěji kárán než chválen. A toto se přeneslo do spousty pracovních míst, kde zaměstnanec, i když se snaží sebevíce, je častěji kárán než chválen. Bez pochvaly to ale nejde.“

Požadavkem v řadě pracovních kolektivů je týmová práce. Jak ale týmovost nastavit, aby vše fungovalo tak, jak má? „Rozhodně to nezajistí teambuilding, kdy se pár lidí vyveze na víkend, spustí se do studny a oni se stanou vynikajícími zaměstnanci. Univerzální návod neexistuje. Je to práce od práce a cíl od cíle. Vždycky je ale za týmovost v práci zodpovědný vedoucí pracovník.“

Kdy zabouchnout dveře?

Neshody s kolegy jsou nepříjemné, těžko řešitelné je ale i to, když své podřízené tyranizuje šéf. Kde je hranice, kdy to ještě zkusit, a kdy už odejít? „V okamžiku, kdy se toto děje, dostáváme se do stavu psychosomatické zátěže. Nejdříve jsme otráveni, časem se ale může zhoršit náš zdravotní stav. A v tom okamžiku je dobré bouchnout dveřmi.“