Proč se říká a co znamená „mít na růžích ustláno“? Na okvětní plátky růží uléhali pověstní obyvatelé města rozkoše, Kleopatra i Odysseus

Adonise, miláčka bohyně lásky Afrodity, zranil na lovu divoký kanec, zabodl mu kly do slabin. Afrodíté byla v tu chvíli daleko, ale i tak zaslechla sténání milovaného jinocha. Když spatřila, že se zmítá v tratolišti krve, sjela na svém voze taženém labutěmi rychle na zem a spěchala k místu, kde Adónis umíral. Nedbala ani ostrého trní, které jí stálo v cestě. Trny se jí zabodávaly do rukou i nohou a bolestně ji zraňovaly. Z kapek její božské krve vyrostly červené růže, nejkrásnější z květin. Ty se pak staly se symbolem lásky, která zvítězila nad smrtí.

Jiný příběh vypráví o Erótovi, který prý pří jedné hostině na Olympu převrhl číši červeného vína, to se vylilo na bílé květiny pod posvátnou horou, a tak vznikly rudé růže.

A ještě jedna báje: Bůh Slunce Hélios měl dvě sestry. První z nich byla Seléné, bohyně Měsíce, druhá Éós, Jitřenka. Tato spanilá bohyně s krásnými vlasy a s růžovými prsty, co svět světem stojí, vstává denně na úsvitě ze svého růžového lůžka v daleké zemi Aithiopů – Mouřenínů, ustrojí si okřídlené koně a otvírá stříbrnou bránu Slunci. Jede před ním a sype mu na jeho nebeskou dráhu růže. Tou růžovou barvou plane ráno celý východ.

Pradávný symbol lásky i mlčení

Kdysi ve středověku si mniši v chmurných klášterech a konšelé ve výstavných radnicích zavěšovali růži nad stůl, což znamenalo, že to, co se v dané místnosti říká, říká se v tajnosti, a nemá se to sdělovat dalším osobám.

Později si růži malovali rovnou na strop. A z toho vzniklo rčení: říkat něco „sub rosa“, což znamená diskrétně.

Spaní na růžích

Se spaním na růžích prý začali už Sybarité, obyvatelé pověstného města rozkoše v Kalábrii (mimochodem sybaritic znamená v angličtině požitkářský).

Růže milovala také Kleopatra. Pomocí nich pečovala o svou pleť, když ve svém paláci vítala Antonia, nechala podlahu vystlat růžemi na metr vysoko a dokonce dala i plachty svých lodí napustit růžovou vodou.

Kult růže se dostal z Egypta do Říma a stal se módním hitem. Ve starém Řecku a Římě zdobili růžemi domácnosti, města po vyhraných válkách, posypávaly jimi celé prostory v palácích.

Z růží se připravovaly vonné koupele, voňavky, bonbony, ocet, olej... Po růžích voněly urozené dámy i kurtizány – používaly je jako afrodiziakum.

Když se Odysseus po dlouhé době vrátil z válek domů na Ithaku, vyhnal nápadníky své ženy a jeho věrná Penelopa mu nechala jako vítězi ustlat lůžko z růží.

Jen tak pro zajímavost: Na růžích ustláno se jmenuje hudební komedie, kterou v roce 1934 natočil Miroslav Cikán a Jindřichem Plachtou, Antonií Nedošínskou a Lídou Baarovou.