Architekt Adam Gebrian: Opevňování za plotem k ničemu dobrému nevede. Sdílení prostoru má vyšší hodnotu

11. květen 2026

Blízká setkání

„Základ je člověk,“ říká o urbanismu teoretik architektury Adam Gebrian v pořadu Blízká setkání. Veřejný prostor podle něj není o budovách, ale o lidech, kteří se v něm potkávají a navzájem ovlivňují, i když si jsou často cizí. „Svobodu je paradoxně jednodušší najít v tom společném,“ dodává. Které město v Evropě ho nejvíc inspiruje? A co by změnil v českých městech, kdyby mohl prosadit jedinou věc?

„Město nedělají dobrým místem pro život budovy a infrastruktura, ale jeho obyvatelé a to, jak se k sobě chovají,“ je přesvědčený teoretik architektury Adam Gebrian. „Základ je člověk. Můžete být v sebekrásnějším prostředí, pokud ale lidé budou mimořádně nepříjemní, moc dlouho tam nevydržíte.“

Čtěte také

Přijdou mi směšní lidé, kteří říkají, co všechno postavili. Architektura je kolektivní práce, připomíná Adam Gebrian

Veřejný prostor proto Gebrian nevnímá jen jako otázku urbanismu, ale především jako místo setkávání lidí se všemi jejich odlišnostmi. Právě tam se podle něj společnost učí spolu vycházet.

Podle Gebriana má ale dnes řada lidí spíše tendenci z veřejného prostoru utíkat a uzavírat se v bezpečnějších enklávách za plotem nebo zdí. „Je to tam možná bezpečné, čisté a přehledné, pořád si ale myslím, že opevňování se ve svém vlastním prostoru za třímetrovým betonovým prefabrikovaným plotem k ničemu dobrému nevede. Veřejný prostor se vší svojí špínou a nebezpečností mi vždycky připadal mnohem zajímavější,“ říká.

Takový pohled vychází i z jeho dětství, které strávil na sídlišti a v chatové oblasti, kde ploty prakticky neexistovaly. „Jako děti jsme žádné hranice nerespektovaly a celý prostor byl náš,“ vzpomíná. „Samozřejmě chápu argumenty pro soukromí a bezpečnost, že vám třeba neuteče zvíře, zároveň ale věřím, že sdílení veřejného prostoru a to, že v něm narazíte na něco nečekaného a překvapivého, má vyšší hodnotu.“

autoři: Marek Němec , Adam Gebrian , opa