Denisa Hejlová: Kdo zničil most? Pohybujeme se v informační mlze války. Manipulace s daty je snadnější než kdy dřív

„Pohybujeme se v tom, čemu komunikační odborníci říkají mlha války,“ přitakává v pořadu Jak to vidí... Denisa Hejlová, vedoucí katedry marketingové komunikace a public relations z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Jde o termín, který se používá v době válečného konfliktu a který popisuje situaci, kdy se obě strany snaží získat pro sebe co největší podporu.“

Jak probíhá informování i to, jak se dnes zachází s informacemi, je však naprosto odlišné, než tomu bylo dříve. „Dneska máme mnohem složitější a podrobnější možnosti, jak informace získávat i jak je ověřovat. Dat a informací je strašně moc,“ vysvětluje.

Média ve válce

Média hrála ve válce vždy velkou roli. Lidé si museli zvyknout, jak s nimi zacházet a jak je používat, ať už to byl rozhlas nebo třeba televize. „Nyní jsou to ale digitální média, která nám mimo jiné umožňují získávat data i prostřednictvím civilistů. Zároveň nám ale také umožňují s daty různě manipulovat.“

Čtěte také

Denisa Hejlová: Jak válku vnímá obyčejný Rus? Že zvěrstvům nevěříme, je přirozené. Ruská propaganda jde ale až do morku kostí

Pro novináře je pak samozřejmě velmi obtížné taková data ověřit. Řadě reportérů se stalo, že se nechali zaplést do válečných zpravodajských her. „Viděli jsme to teď třeba na zprávě Amnesty International, která vycházela z nepříliš důvěryhodných a neověřených informací ze zajateckých táborů, kde se samozřejmě kromě civilistů pohybuje také celá řada provokatérů, politických inženýrů, lidí, kteří jsou najatí jednou stranou, zejména tou Ruskou,“ uvádí příklad Hejlová.

V době sociálních sítí tak může své svědectví natočit kdokoli. Vyznat se v záplavě informací je proto čím dál těžší. „Z velkých výzkumů veřejného mínění však vyplývá, že Češi dokážou poměrně dobře rozlišit falešné informace. Zejména starší ročníky dobře rozpoznávají ruskou propagandu, protože ji samy zažily.“ Přesto jsou propagandistické techniky velmi promyšlené a prostřednictvím manipulací, polopravd a lží cílí na různé nálady ve společnosti. „Není to ale nic nového,“ upozorňuje expertka na komunikaci.

Dezinformace staré jako lidstvo

„Před druhou světovou válkou nastal obrovský rozmach rozhlasu, a to nejenom třeba ve fašistickém Německu, ale třeba i v Japonsku, kde vláda dokonce podporovala nákup a šíření rozhlasových přijímačů i do těch nejzapadlejších koutů země. Proč? Protože věděla, že je to velmi mocný nástroj, který může snadno ovlivňovat myšlení lidí,“ vysvětluje Hejlová.

Čtěte také

Denisa Hejlová: Vypínání dezinformačních webů? Limitující. Lidé si pro utvrzení svého názoru najdou jiný kanál

Dneska tuto funkci převzal internet. „Ten internet, který každý máme ve svém mobilu. Vytvořit webovou stránku je dnes mnohem jednodušší než vytvořit rozhlasovou stanici. Dneska můžete velmi snadno předstírat, že máte webové médium, internetové noviny, ale ve skutečnosti je to vlastně server, který slouží k jedinému zájmů, a to je šíření propagandy.“

S podobnými dezinformačními weby Česká republika bojovala tak, že je po začátku ruské agrese na Ukrajinu na nějaký čas vypnula. To je ale podle Hejlové velmi obtížné jak z hlediska legislativy, tak i proto, že je to velmi neefektivní. „Dezinformační weby jsou všude kolem, jsou těžko postižitelné, protože žijeme v demokratické společnosti a máme svobodu slova. Musíme tedy věřit, že lidé jsou dostatečně chytří a vzdělaní na to, že se v informacích dokážou vyznat, že je rozpoznají a nenechají sebou manipulovat.“