David Mareček: Hudba byla pro lidi ve Lvově útěchou. Na koncertu České filharmonie dali průchod i pláči

V rámci mezinárodního projektu České sny se ve lvovské opeře konal koncert České filharmonie. Hudební večer se stal součástí šestého ročníku festivalu a přinesl klasickou hudbu do města poznamenaného válkou.

Hudba jako hlas naděje

„Vždycky je dobře, když se v těžkých časech podaří přivézt hudbu tam, kde na ni nejsou zvyklí. Publikum reaguje jinak než v zemích, kde válku nezažívají. Zatímco jinde nadchnou spíše rychlé a hlasité skladby, ve Lvově největší odezvu vyvolal Dvořákův Klid. Bylo vidět, že lidé potřebovali dát průchod emocím, včetně pláče,“ vzpomíná David Mareček.

Čtěte také

David Mareček: Rusko cíleně ničí ukrajinskou kulturu. Identitu národa ale nezničí. Ukazuje to Má vlast

Lvov podle něj na první pohled působí jako živé studentské město, plné běžného ruchu. Při bližším pohledu však připomínky války nelze přehlédnout. „Generátory elektřiny na ulicích, zabedněná okna historických budov nebo právě probíhající pohřeb jednoho z padlých vojáků. To člověka zasáhne jinak než z novin nebo televize. Vidíte zdrcenou rodinu, slyšíte vojenskou kapelu a kolemjdoucí, kteří spontánně poklekají,“ popisuje.

Takové zážitky podle něj připomenou, že i města vzdálenější od fronty žijí válkou a že s časem je snadné vůči cizímu utrpení otupět. „O to víc pro místní znamená, když vidí, že svět nezapomněl a snaží se přijet aspoň s něčím, třeba s hudbou,“ dodává Mareček.

Distanc od politiky: kde leží hranice?

Jak válka a politika zasahují do umění, pak ukazuje příklad belgického hudebního festivalu, který zrušil koncert Mnichovských filharmoniků kvůli tomu, že jej měl dirigovat Izraelec Lahav Šani. Organizátoři se podle svých slov rozhodli nespolupracovat s partnery, kteří se nejednoznačně distancovali od režimu v Izraeli.

Čtěte také

David Mareček: Bojkot ruských umělců? Je třeba citlivě rozlišovat. Putinovcům by nemělo být dopřáno sluchu

Podle Marečka je ale zdůvodnění velmi chabé, což Němci mimo jiné dokázali i tím, že dali Mnichovským filharmonikům možnost vystoupit v Berlíně. „Umění nemusí mít vždycky volný průchod. Moje osobní hranice v tom, co rušit a co ne, je ale pozitivní vymezení, nikoli to negativní. Pokud některý umělec aktivně propaguje režim, který je agresivní a nedemokratický, pak samozřejmě není namístě, aby někde vystupoval. Kdo ale má rozhodovat o tom, jestli se někdo distancoval dostatečně? Podle mě je to nebezpečná hra.“

V žádném případě podle něj také nelze srovnávat případ izraelského dirigenta Šaniho s Valerijem Gergijevem, který byl z čela Mnichovských filharmoniků odvolán krátce po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022.

„Gergijev se netajil podporou Vladimira Putina. Po ruském útoku na Ukrajinu odmítl distanc a po odvolání z čela Mnichovských filharmoniků se stáhl z vystupování v zemích kritických k Rusku. Šani je naopak chráněncem slavného dirigenta Daniela Barenboima, který dlouhodobě podporuje dialog mezi Izraelem a Palestinou. Zakázat mu vystupovat na belgickém festivalu byla jednoznačně chyba,“ uzavírá David Mareček.