David Mareček: Rusko cíleně ničí ukrajinskou kulturu. Identitu národa ale nezničí. Ukazuje to Má vlast
Před agresí ruské armády nejsou ušetřeny ani divadla, kostely... Ukrajinci schovávají památky do bunkrů, chystají koncerty. Generální ředitel České filharmonie v té souvislosti připomíná paradoxně ruskou legendu o Leningradské symfonii z obleženého Leningradu nebo skutečný příběh za protektorátu zakázané, a přesto hrané Mé vlasti v Národním divadle. V rozhovoru se také zamýšlí nad tím, jak zapojit ukrajinské hudebníky nebo jestli dnes hrát ruskou hudbu.
Před agresí ruské armády nejsou ušetřeny ani ukrajinské památky. Zničeno bylo například divadlo v Mariupolu, přestože se v něm skrývali civilisté a bylo shora viditelně označeno nápisem „Děti“. Silně poškozen byl i třeba jeskynní pravoslavný klášter na Doněcku.
„Ve válce na Ukrajině se naplno ukázalo, jak je kultura důležitá a že je opravdu cílem ruských útoků. Protože oni si myslí, že když zničí kulturu, že tím zničí identitu ukrajinského národa,“ zlobí se v pořadu Jak to vidí… generální ředitel České filharmonie David Mareček.
„Naštěstí se Ukrajinci brání. A věřím, že se podaří řadu památek zachránit. Lidé sami schovávají v bunkrech sochy. Například dřevěné sochy z arménského kostela, které prý byly takto schovány naposledy za druhé světové války. To jen k závažnosti toho, co se tam odehrává.“
Legenda o Lenigradské symfonii
Co se síly a účinku nehmotné kultury týká, hledá Mareček paralelu paradoxně právě v Rusku. V obléhání Leningradu. „Tehdy vznikla známá Šostakovičova Leningradská symfonie, která se vysílala rozhlasem z obleženého Leningradu. A k ní se váže jedna dost zajímavá, silná příhoda.“
„Když po válce přišla do Ruska delegace z tehdejšího východního Německa, přál si německý delegát setkat se s dirigentem, který řídil to první provedení Leningradské. A když se potkali, řekl mu: Byl jsem ve vojsku, které vás obléhalo, a když jsme z rádia slyšeli, co hrajete, pochopili jsme, že to nikdy nemůžeme vyhrát.“
Zakázaná Má vlast
Také dnes se bude z ukrajinského Lvova živě vysílat koncert. „Je to vlastně podobný případ. Akorát díky tedy technice se dá takto šířit do světa. A najdeme i paralelu provedení Mé vlasti za protektorátu. Možná její opravdu nejsilnější provedení.“
Kupujte na Radioteka.cz
„V červnu 1939 hrál v Národním divadle spojený orchestr České filharmonie a Radiožurnálu pod taktovkou Václava Talicha. Koncert byl zakončený spontánním zpěvem československé hymny a zachoval se díky záznamu v norském rozhlase.“
„Talich v něm dokázal zpátky prosadit provedení Tábora a Blaníku, které tehdy Němci v Mé vlasti zakázali hrát, protože předpokládali, že to může pozvednout národní sebevědomí,“ vysvětluje Mareček.
Související
-
David Mareček: Hudba ve válce lidi stmeluje a dává jim sílu přežít
Minulá svědectví z koncentračních táborů, Terezína, ale i aktuálně ze syrského Damašku jsou stále stejná. Hudba hraje i ve válce. Stimulační a mobilizační roli.
-
Protektorát a válka? Jazz! Ondřej Havelka nabízí neangažovaný pohled na Československo 30. let
Muzikál V rytmu swingu buší srdce mé má dnes premiéru. Mapuje Československo 30. let z pohledu člověka, který nebyl vůbec politicky angažovaný a staral se jen o jazz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
