Bugatka

Chcete-li vidět nejstarší ve světě dochovaný výrobek Bugattiho továrny, nemusíte cestovat světa kraj. Vydejte se do Národního technického muzea v Praze. Tam mají dvousedadlový sportovní automobil Bugatti 13, který byl vyroben v roce 1910.

Bugattiho přátelé a dobří zákazníci byli Eliška a Čeněk Junkovi

Jsme v Miláně v roce 1881. Je 15. září a malíři, sochaři, architektovi, výrobci nábytku, hudebních nástrojů a módnímu návrháři v jedné osobě Carlu Bugattimu se právě narodil synek Ettore Arco Isidoro.

Rodina Bugatti rozhodně netrpěla nouzí a dveře si u nich podávaly návštěvy z řad významných umělců: Puccini, Leoncavalo, Rodin... Rodiče si mysleli, že z Ettoreho bude umělec a jeho bratr Rembrandt že se vydá na technickou dráhu. Nakonec to bylo docela naopak.

Do motorů se Ettore zbláznil už jako malý kluk. Bylo mu devatenáct, když navrhl první vůz a hned za něj dostal cenu na milánském veletrhu.

Eliška Junková ve své bugatce|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Prototyp se tak zalíbil Baronu de Dietrichovi z Niederbronnu, že ho odkoupil a mladého konstruktéra zaměstnal ve své automobilce. Bugatti přesto nikdy nedostudoval a nikdo ho neviděl za rýsovacím prknem.

V roce 1909 si v někdejší barvírně v alsaském Molsheimu založil vlastní podnik. Stavěl závodní automobily a sklízel jeden úspěch za druhým. V roce 1924 navrhl a zkonstruoval vůz, který z něj udělal skutečnou legendu – Bugatti Typo 35.

Na něm závodili jako první Eliška a Čeněk Junkovi. Za svou nepříliš dlouhou kariéru vystřídali osm Bugattiho vozů, nejkurióznější byl „tank“ čili „želva“.

V malém Molsheimu Bugatti panoval jako novodobý feudál

Bugattiho dům připomínal venkovská šlechtická sídla. Měl chov siamských koček, čistokrevných foxteriérů i závodních koní. Říkali mu „Patron“ a taky „Kouzelník z Molsheimu“.

Své zaměstnance královsky platil a oni ho ctili a obdivovali. Snažili se, aby si pečlivou prací zasloužili uznání od svého představeného, který se projížděl po panství a dílnách na kole, případně v lehkém elektromobilu vlastní konstrukce. Vážil si lidské práce, uměl ocenit čistotu a pořádek.

Čtěte také

Konstruktér závodních vozů, železničních souprav, leteckých motorů i rychlých člunů byl milujícím otcem rodiny. Vychoval dva syny a dvě dcery. Ale ani rodině takto úspěšného muže se nevyhnula velká tragédie. Syn Gianoberto Maria Carlo, kterému chtěl předat vedení firmy, se zabil v autě, když se snažil vyhnout jakémusi opilci. Bylo mu třicet let.

Zdrcený Patron se odstěhoval do Paříže a pak do Bordeaux. To už zuřila druhá světová válka. Po pádu Francie jej Němci donutili automobilku odprodat. Bugattiho plány na poválečnou výrobu zůstaly jen na papíře. Zemřel krátce po osvobození v šestašedesáti letech.

Příspěvek zazněl v pořadu Slovo nad zlato, který vysílá Dvojka ve všední dny vždy v 10:40 dopoledne.