Bugatti: Legendární auto, které dodnes okouzluje technickou krásou a dokonalostí tvarů

Etore Bugatti se svým legendárním vozem Bugatti Typ 35
Etore Bugatti se svým legendárním vozem Bugatti Typ 35

První vůz postavil už v 19 letech. Etóre Bugatti si ale navrhl i každý detail ve svém domě. A jeho automobily zanechaly výraznou stopu i u nás.

Etóre Arco Isidoro Bugatti nebyl blonďák, jak se zpívá ve známé české písničce. Jako správný Ital měl vlasy černé jako uhel. Narodil se roku 1881 v Miláně malíři, sochaři, architektovi, výrobci nábytku, hudebních nástrojů a módnímu návrháři v jedné osobě Carlu Bugattimu.

Rodiče si mysleli, že z Ettóreho bude umělec a jeho bratr Rembrandt se vydá na technickou dráhu. Nakonec to bylo naopak. Starší Rembrandt se věnoval sochařině a mladší Etóre se zbláznil do motorů.

První bugatka už v devatenácti

V devatenácti doma takřka na koleně navrhl svůj první vůz a hned za něj dostal cenu na milánském veletrhu. Prototyp bugatky uchvátil vzácného experta, zástupce jedné z proslulých automobilek v prehistorii motorismu de Dietricha z německého Niederbronnu.

Baron de Dietroch prototyp odkoupil a mladého konstruktéra zaměstnal ve své automobilce. O devět let později, v roce 1909, si Bugatti založil vlastní podnik. Stavěl závodní automobily a sklízel jeden úspěch za druhým.

Puntičkářská legenda

Každé dveře, každou kliku, okno, kování i všechno řemeslné nářadí ve své továrně i v obytném domě si navrhl a nakreslil sám. A přísně dohlížel na to, aby všechno bylo vyrobeno z nejlepšího materiálu a udržováno v dokonalé čistotě. Totéž platilo i o výrobě automobilů.

Eliška Junková při závodu Targa Florio (1928)

V roce 1924 navrhl a zkonstruoval vůz, který z něj udělal skutečnou legendu – Bugatti Typ 35. Na něm závodili jako první Eliška a Čeněk Junkovi. Za svou nepříliš dlouhou kariéru vystřídali osm Bugattiho vozů, nejkurióznější byl „tank“ čili „želva“. Eliška a Čeněk Junkovi u něj měli vždycky dveře otevřené. Byli to přátelé a výborní zákazníci.

V roce 1922 startoval na závodě Zbraslav – Jíloviště Rumun Jean Haimovici na Bugatti 1,5litrovém a nadchl s ní všechny diváky i nás. Vzpomněli jsme si na své okouzlení bugatkou při svém zahraničním rendez-vous v Paříži a vyvinuli jsme krajní úsilí, abychom získali závodní 2litrový vůz, který jsme znali z Velké ceny Francie ve Štrasburku, kde jej vedl závodník Friedrich. Na autosalonu v Paříži jsme se seznámili s Etórem Bugattim a po velice příjemném jednání jsme s ním vyjednali, že Friedrichův vůz nám bude dodán, a to po ose až do Prahy. Bugattimu, jemuž se říkalo „Le Patron“, nejdřív lahodilo, že dodá svůj vůz tak daleko do světa, pak se však začal obávat nebezpečenství této 650 km dlouhé cesty z Molsheimu v Alsasku do Prahy po silnicích, o nichž proskakovaly hrůzostrašné zprávy. Dověděli jsme se potom, že kajícně přistoupil k závodníkovi Marcovi, který byl později šéfem jeho opraváren, a řekl mu: „Provedl jsem asi velkou hloupost, Marcu, slíbil jsem náš vůz dodat do nějaké té nové asijské země. Ale slíbil jsem to, tak ho tam musíme dovézt.“ Ještě před koncem roku se Marco probil až do „asijské“ Prahy. Podle toho, co mu říkal Bugatti, čekal to horší. Tak se ocitla první závodní bugatka v Praze a hned se kolem ní vytvořil svazek nadšených přátel.
Eliška Junková: Má vzpomínky je Bugatti

Co všechno Bugatti vyráběl? Proč mu říkali „Patron“ nebo taky „Kouzelník z Molsheimu“? Komu patří firma dnes?

Spustit audio
autoři: Jitka Škápíková, Magdalena Šorelová

Související