Závodění nechala po smrti manžela. Pomáhala odboji a po válce nesměla vycestovat. Osudové ženy: Eliška Junková

7. leden 2023

„Člověk se má vždy umět na něco těšit.“ To bylo motto naší nejznámější automobilové závodnice a pozdější odbornice na gurmánské zboží. „Zažila řadu osudových ztrát, rodinných i motoristických. Všechno dokázala překonat,“ vysvětluje její adoptivní syn Vladimír Junek. V dokudramatu Dvojky kromě něj uslyšíte Evu Burešovou, Václava Šandu, Davida Matáska a Kajetána Písařovic.

Host: Václav Junek
Účinkují: Eva Burešová, Václav Šanda, David Matásek a Kajetán Písařovic
Připravil: Radek Brož
Napsal: Hynek Pekárek
Dramaturgie: Ivana Chmel Denčevová
Zvuková spolupráce: Jiří Pochvalovský
Hudba: Antonín Schindler
Režie: Michal Bureš
Premiéra: 27. 4. 2018

Průkopnice ženského motosportu se narodila v roce 1900. Symbolicky do nového století, které prožila až skoro do konce. Dětství a školní léta strávila v Olomouci. „Její tatínek měl zámečnictví nedaleko nádraží. Měla dva bratry a jednu sestru. S rodinou ale žili i učňové, což tehdy bývalo zvykem,“ popisuje její adoptivní syn Vladimír Junek.

V rodném městě začala pracovat jako bankovní úřednice. Jejím nadřízeným byl Vincenc Junek. V mladém automobilovém nadšenci našla tehdy ještě Alžběta Pospíšilová opravdové zalíbení. Přesto v 19 letech odjela „na zkušenou“ do francouzského Antibes. Prací v zahradnictví si chtěla vydělat na studia ve Švýcarsku.

Závody a tragická nehoda

Hned po návratu se strojila veselka. Z Bětky Pospíšilové se stala Eliška Junková. Junek ve stejné době propadl automobilovým závodům a Eliška mu dělala závodního spolujezdce. Když sama složila řidičské zkoušky, posadila se i za volant závodní bugatky. Závodila a taky začala vyhrávat. Jak ve své kategorii, tak i celkově.

Eliška Junková společně se svým manželem Čeňkem po návratu ze závodu Targa Florio (1928)

Během pět let stála na stupních vítězů pravidelně doma i v zahraniční. Stejně i její manžel. „Jen ten, kdo si umínil, buď zvítězit, nebo padnout, bývá málokdy poražen!“ napsal si do záhlaví svého deníku. Životní motto se mu ale naplnilo do písmene. Zemřel přímo na závodním okruhu Nürburgring při Velké ceně Německa 1928. Skončit se rozhodla i 28letá vdova.

Po Bugattim přišel Baťa

Na výzvu Ettora Bugattiho odjela na Srí Lanku a pak i do Indie, na propagační cestu bugatek. Ve stejné době se do ní zamiloval i syn zakladatele automobilky, jeho lásku ale odmítla. Svět motorismu ale neopustila. Pracovala pro Baťu a jeho divizi výroby pneumatik. Pravidelně spoluorganizovala nejrůznější automobilová klání. Během druhé světové války se zapojila i do odboje.

Po válce ale musela své aktivity dokazovat nové vládnoucí třídě a pracovní „baťovácké“ kontakty s Němci složitě vysvětlit. Na začátku 40. let se stala i matkou: po smrti bratra si vzala do výchovy jeho syna Vladimíra a dala mu své příjmení. Taky se znovu zamilovala a v roce 1947 se podruhé vdala. Za novináře Ladislava Kháse.

Už nesměla vycestovat

V 50. letech už nesměla vycestovat. I tak pořádala závody, vychovávala syna, později i vnoučata. Mezi další zájmy patřila třeba i myslivost. Do jejího bytu hned vedle strahovského kláštera přicházela řada přátel, kteří si s inteligentní a optimistickou Eliškou měli co říct. Třeba básník Jaroslav Seifert.

Na pamětní desce okruhu Čeňka Junka v Nürburgringu od Autoklubu Republiky Československé přibyl po její smrti i pamětní obelisk. Elišce Junkové ho věnovalo ředitelství závodního okruhu.

Eliška Junková na ramenou fanoušků po Velké ceně Německa na Nürburgringu, kde získala první místo
autoři: Radek Brož , lup
Spustit audio

Související