Eliška Junková. Z amatérské závodnice nejrychlejší ženou planety za pět let
Bravurními řidičskými výkony ohromovala automobilové šampiony. Šampionem jejího srdce byl ale Čeněk Junek. Sdíleli spolu vášeň pro rychlou jízdu a zamilovali se do vozů značky Bugatti. Jméno královny volantu se v závodních kruzích vyslovuje s úctou dodnes. Málokdo ale ví, že až do svatby se jmenovala Alžběta Pospíšilová. Narodila se 16. listopadu 1900 na úsvitu století benzínu a do světa rychlých kol ji uvedl manžel.
Když utrpěl úraz ruky, vyzkoušeli si jízdu v tandemu. On šlapal do pedálů a točil volantem, ona řadila. V roce 1926 svého učitele přerostla. V mezinárodním závodě Zbraslav-Jíloviště ho předjela a zvítězila nejlepším časem napříč kategoriemi. To se ještě nepovedlo žádné ženě.
Velká průkopnice malé postavy přitom nedosáhla nohou pořádně na pedál. Plyn přidávala palcem. Protože nebyla žádný svalovec, vynalezla vlastní styl jízdy. Díky němu si troufla i na nejdrsnější okruh Targa Florio v sicilských horách. Na trati se utkávala především s jezdci.
Kariéru ukončila po tragické smrti manžela
Čistě dámskou konkurenci rozmetala na autodromu u Paříže přesto, že v handicapovém závodě startovala více než 11 minut po zahájení. Kariéru ukončila po Junkově tragické smrti na Velké ceně Německa 1928. Zažila opojná vítězství i osobní tragédie a celý život se řídila heslem „Člověk se má mít vždycky na co těšit.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
