Eliška Junková. Z amatérské závodnice nejrychlejší ženou planety za pět let

16. listopad 2025

Bravurními řidičskými výkony ohromovala automobilové šampiony. Šampionem jejího srdce byl ale Čeněk Junek. Sdíleli spolu vášeň pro rychlou jízdu a zamilovali se do vozů značky Bugatti. Jméno královny volantu se v závodních kruzích vyslovuje s úctou dodnes. Málokdo ale ví, že až do svatby se jmenovala Alžběta Pospíšilová. Narodila se 16. listopadu 1900 na úsvitu století benzínu a do světa rychlých kol ji uvedl manžel.

Když utrpěl úraz ruky, vyzkoušeli si jízdu v tandemu. On šlapal do pedálů a točil volantem, ona řadila. V roce 1926 svého učitele přerostla. V mezinárodním závodě Zbraslav-Jíloviště ho předjela a zvítězila nejlepším časem napříč kategoriemi. To se ještě nepovedlo žádné ženě.

Čeněk Junek a Eliška Junková po závodu Targa Florio (1928)|foto:Národní muzeum - Historické muzeum, eSbírky – kulturní dědictví on-line, CC BY 4.0, ©

Velká průkopnice malé postavy přitom nedosáhla nohou pořádně na pedál. Plyn přidávala palcem. Protože nebyla žádný svalovec, vynalezla vlastní styl jízdy. Díky němu si troufla i na nejdrsnější okruh Targa Florio v sicilských horách. Na trati se utkávala především s jezdci.

Kariéru ukončila po tragické smrti manžela

Čistě dámskou konkurenci rozmetala na autodromu u Paříže přesto, že v handicapovém závodě startovala více než 11 minut po zahájení. Kariéru ukončila po Junkově tragické smrti na Velké ceně Německa 1928. Zažila opojná vítězství i osobní tragédie a celý život se řídila heslem „Člověk se má mít vždycky na co těšit.“

autoři: Jan Kovařík , Monika Valentová , Veronika Boušová