Eliška Junková: Můj život je bugatti. Regina Rázlová jako slavná česká závodnice v dokudramatu ze série Příběhy slavných

Vážila jen o něco málo víc než pytel cementu. Aby tahle drobná žena ovládala automobil, musela sedět na polštáři a mít pedály nastavené prkénky. Přesto muže na závodní dráze válcovala. A zůstávala přitom vždycky ženou. Noblesní a elegantní každým coulem.

Čeněk, manžel a učitel

„Začínám století,“ říkávala prý vždycky, když se jí ptali na datum narození. Na svět přišla v Olomouci roku 1900 jako Alžběta Pospíšilová. Junkovou se stala až sňatkem s Čeňkem Junkem, jejím šéfem v olomoucké filiálce Pražské úvěrní banky. A protože se její křestní jméno v cizině špatně vyslovovalo stala se z Alžběty Elizabeth, Eli, Elina a nakonec Eliška.

Eliška Junková na závodech Zbraslav–Jíloviště (1927)|foto:eSbírky – kulturní dědictví on-line, Národní muzeum - Historické muzeum, CC BY 4.0, ©

K autům ji přivedl manžel, nadšený motorista. Řidičák si udělala ještě před svatbou. A místo na svatební cestu jeli na trénink závodu lázeňských měst Karlovy Vary–Mariánské Lázně. Na závodní kariéru tehdy ještě nemyslela, ale její muž už závodníkem byl. A taky dobrým učitelem. V roce 1923 z ní udělal svého spolujezdce.

Mámivá vůně benzínu

Jejich společné vítězství nebyla žádná náhoda. Potvrdil to jejich další společný úspěch v Karlových Varech. Tisk tehdy okomentoval její roli slovy „provázen svou neohroženou chotí“. Netrvalo dlouho a neohrožená choť vzala do ruky volant sama.

Eliška Junková při závodu Targa Florio (1928)|foto:eSbírky – kulturní dědictví on-line, Národní muzeum - Historické muzeum, CC BY 4.0, ©

Bylo to 7. září 1924 v závodě Lochotín–Třemošná. A zvítězila. To rozhodlo o tom, že pojede další. Bylo jich celkem 25 a z toho 20x zvítězila. Tou největší výzvou ale pro Elišku Junkovou byl Targa Florio, nejtěžší automobilový závod evropského kontinentu.

Trpká prohra… A sladké vítězství

Připravovala se důkladně. Dělala si poznámky, skicovala mapky úseků, trať si prošla pěšky a dokonce si opatřila její letecké snímky. Její snahy ale zmařila porucha na řízení. Narazila do skály a betonového příkopu. Rok si musela počkat. Závod na Sicílii jela znovu 6. května 1928.

Čeněk Junek a Eliška Junková po závodu Targa Florio (1928)|foto:Národní muzeum - Historické muzeum, eSbírky – kulturní dědictví on-line, CC BY 4.0, ©

V konečné klasifikaci byla sice pátá, ale stala se první ženou, která závod dokončila. Věděla, že nikdy nemůže dokázat víc, a rozhodla se udělat za svojí závodní kariérou tečku. Chtěla se věnovat svému muži a jeho závodní kariéře. Ale všechno dopadlo jinak…

Eliščiny ztráty a nálezy

Vrcholem Čeňkovy kariéry měla být téhož roku Velká cena Německa, která se jela na okruhu Nürburgring. Od začátku se mu ale nevedlo. Na šestém okruhu dostal smyk a následoval silný náraz do skály. Prorazil si lebku. Bylo mu 34 let.

Elišku Junkovou to jen utvrdilo v rozhodnutí skončit se závoděním. U aut ale zůstala. Pracovala pro přítele a dodavatele závodních vozů Ettore Buggatiho, u Bati vedla prodejní úsek pneumatik a vymyslela pro ně název Barum (Baťa-Rubena Náchod-Matador).

Taky se podruhé vdala. Často cestovala. Celý život razila heslo: „Přej a bude ti přáno.“ A osud jí přál. Dožila se 94 let. Na fotografii níže při rozhovoru, který Českému rozhlasu poskytla v roce 1990, tedy ve věku 90 let.

Eliška Junková v roce 1990|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu