Ani bojovnici za práva žen a sociálně slabých komunisti neušetřili. Osudové ženy: Františka Zeminová

Františka ( Fráňa) Zeminová: výslech u soudu během politického procesu (31. 5. 1950)
Františka ( Fráňa) Zeminová: výslech u soudu během politického procesu (31. 5. 1950)

Nebála se veřejně vystupovat proti režimu za Rakouska-Uherska, jako československá poslankyně prosazovala zájmy potřebných, během druhé světové války podporovala odboj. Za své zásluhy byla po roce 1948 potrestána.

„Františka Zeminová je příkladem ženy a političky, která skutečně zasvětila celý život svému oboru a svému působení,“ říká historička Michaela Košťálová.

Zeminová se narodila v Dolních Chvatlinách nedaleko Kolína v roce 1882. Byla nejmladší z dvanácti dětí. Její rodiče pracovali v zemědělství. Později na dětství vzpomínala jako na dobu, která v ní probudila silné sociální cítění.

Část rodiny Zeminových se v 90. letech přestěhovala do Prahy, kde Františka vychodila obchodní školu. Již v té době se začíná zajímat o společenské otázky a politiku. Do národně socialistické strany vstupuje v šestnácti letech. Tématem, kterému se pak bude věnovat prakticky po celý život, jsou ženská práva.

Zrušte celibát pro učitelky

Františka Zeminová

V roce 1901 je u vzniku Zemské jednoty pracujících žen a dívek. Pracuje jako účetní v knihkupectví, ale ve volném čase vede členské schůze, píše do časopisu Ženský obzor a brzy se stává známou pro svou výřečnost a přesvědčivost. Její činnosti a účasti na manifestacích si všímá také rakouská policie, která Zeminovou několikrát předvede k výslechu. Za protistátní činnost je dokonce krátce vězněna.

V roce 1918 se stává poslankyní Národního shromáždění. Během dvaceti let v poslaneckých lavicích se zabývá řadou témat. Chce zrušit celibát pro učitelky, zasazuje se o příspěvky pro chudé, snaží se zakázat prostituci. Mezi politickými oponenty je obávána kvůli ostrému jazyku a energickému projevu.

Snad proto ji spisovatel Karel Horký označil za „mluvící drdol“. Zato mezi obyčejnými lidmi si svým přístupem získává velké sympatie. Na počátku dvacátých let také pečuje o nemocnou matku, později podporuje rodinu zemřelého bratra. Vlastní děti nemá.

Náhoda, která nejspíš rozhodla

K tomu, že přežila 2. světovou válku, přispěla náhoda. Když noviny přinesly zprávu o smrti Františky Zeminové, okupanti netušili, že jde o švagrovou oblíbené političky. Zeminová pak žila v ústraní, přesto se snažila pomáhat pronásledovaným a pořádala tajné schůze. Po konci války se v roce 1945 opět s plným nasazením pouští do veřejného vystupování a znovu se stává poslankyní. Stejně jako Milada Horáková.

Nebyla by úplná všechna slova uznání, všechna nejkrásnější přání, která proudí dnes poslankyni Fráně Zeminové, kdyby se nepřidala hrstička skromných květů, které s vděčností podává oslavenkyni naše ženské hnutí jako průkopnici a praktické uskutečňovatelce politických pozic žen. Není lehké pro ženu s takovým jemným vláknem citu, jaké se skrývá v duši naší drahé Fráni, ztvrdnout na bojovníka, který musí rány nejen přijímat, ale i dávat.
Milada Horáková v projevu k 65. narozeninám Františky Zeminové, 1947

Národu jsem vždy věrně sloužila

Obě ženy tehdy ještě netušily, co je v blízké době čeká. Po komunistickém puči v roce 1948 jsou obě označeny za nepřítelkyně nového zřízení. V politickém procesu je Milada Horáková odsouzena k trestu smrti, Františka Zeminová „jen“ ke dvaceti letům žaláře. To se pro tehdy šedesátiosmiletou ženu rovnalo téměř jistě doživotí.

Svou bojovnou povahu Zeminová nezapřela ani ve vězení, kde mimo jiné zorganizovala hromadnou hladovku vězňů. O prominutí trestu pro svoji tetu několikrát žádala její neteř, ale hrdá bývalá politička se k ní osobně nikdy nepřipojila. Z vězení tak byla propuštěna až na základě hromadné amnestie v květnu 1960, která se týkala více než pěti tisíců politických vězňů.

Pod dohledem StB pak zůstala i zbylé dva roky života, které prožila na pražských Petřinách a ve Velichovkách. Umírá krátce po svých osmdesátých narozeninách v roce 1962.

Účinkují: Daniel Bambas, Jana Plodková, Pavel Soukup, Jitka Ježková, Tereza Terberová

Host: Michaela Košťálová

Připravil: Radek Brož

Literární spolupráce: Hynek Pekárek

Režie: Michal Bureš

Dramaturgie: Ivana Chmel Denčevová

Hudební spolupráce: Antonín Schindler

Zvuková spolupráce: Jiří Pochvalovský

Premiéra: 21. 12. 2018

Spustit audio

Související