1113. schůzka: ...a potom vzlétl

„Ing. Jan Kašpar překonal v sobě konstruktérskou ctižádost, a protože chtěl co nejdříve létat, zakoupil ve Francii v Blériotově továrně typ číslo 11, který opatřil nejprve svým motorem, ale později do něj zamontoval rovněž ve Francii dovezený motor Anzani. S takto upraveným strojem vzlétl ing. Kašpar dne 16. dubna 1910 o jedenácté hodině dopolední jako první Čech nad českou půdou v Pardubicích do výše dvaceti až dvaceti pěti metrů a proletěl dráhu dlouhou asi dva kilometry.“

O tom jsme se dočetli v dobovém tisku. S patřičným nadšením až patosem. Není divu. Celé letectví u nás bylo pořád na počátku svého rozvoje. Od Blériotova úspěchu uplynulo dokonce jen několik měsíců. Teprve před nedávnem bylo jeho letadlo vystavováno v Praze v hotelu Palace v Panské ulici jako úplná novinka, jako atrakce.

Za deset dní po svém dvoukilometrovém létání provedl Kašpar několik dalších zdařilých letů, avšak při posledním z nich – při přistání – poškodil vrtuli.

Snažil se totiž vyhnout přibíhajícím divákům. A obecenstvo si odnášelo domů na památku kousky roztříštěné vrtule. Přitom padaly ironické poznámky na adresu pilota. Komu asi přitom napadlo, že byl svědkem uskutečněného odvěkého snu lidstva – létající člověk.

21. května 1910 obletěl inženýr Kašpar dvakrát pardubické cvičiště a bezvadně přistál, za pět dní nato tento pokus opět úspěšně zopakoval.

Kašpar by rád létal i jinde než jenom v Pardubicích, jenomže velkým, a bolavým problémem začátků aviatiky bylo, že neexistovala regulérní letiště. V Kašparových Pardubicích sloužil letcům vojenský execírák.

Nejlíp na tom byli aviatici v Plzni na Borech, kde měli k dispozici opuštěné jezdecké závodiště. Praha na tom byla bídně. Zkoušelo se lítat na prosecké, letenské i pankrácké pláni, za nic to ale nestálo, všude krtince, výmoly, někde i drobné stavby.

A nejhůř na tom bylo dostihové závodiště v Chuchli, kde se konávaly slavné letecké dny. Velká plocha byla sice ošetřovaná a rovným terénem vyhovovala. Zato tam foukalo jak od Vltavy, tak od Berounky. Leckdy šlo v Chuchli o život, zvláště při nárazových poryvech – chatrní motoroví draci byli na vítr choulostiví. Občas se desetitisícové obecenstvo sešlo (zaplatilo ne právě laciné vstupné), občas se po dlouhém čekání na lepší počasí nazlobeně rozešlo – černý prapor oznámil konec show.

Namísto kroužení přelet z Pardubic do Prahy

A právě tady měl přistávat ing. Jan Kašpar při svém prvním historickém dálkovém letu Pardubice–Praha. 1. června 1910 se kolem Kašparova hangáru shromáždilo na čtyři tisíce lidí, kteří trpělivě vyčkávali, co se bude dít. Nedělo se nic, Kašpar toho dne pro poruchu motoru nestartoval. Následujícího dne se však dostavilo o tisíc zvědavců víc.

Po sedmé hodině večer Kašpar vzlétl a dvakrát obletěl letiště. Přistál, doplnil benzín a podnikl hlavní let, při kterém během čtrnácti minut oblétl letiště sedmkrát a nakonec opsal ve vzduchu osmu. To byl tenkrát vrchol pilotního umění. Celkem nalétal toho dne asi čtrnáct kilometrů.

Netrvalo dlouho a ing. Kašpar uspořádal „aviatické produkce“ (jak se tehdy říkalo leteckým dnům) v Hradci Králové, Praze, Prostějově, Olomouci, Českých Budějovicích, Lysé nad Labem a ještě v dalších městech.

V sobotu ráno 13. května 1911 všechny přípravy skončily a zbývalo už jenom jedno – vyrazit. Ing. Kašpar si tento den zvolil záměrně. Pověrčivý nebyl a třináctky se nebál. Jednak byla sobota s vyhlídkou na pěkné „přeletové“ počasí, jednak se chtěl téhož dne zúčastnit v Praze svatby svého přítele.

Už ve čtyři ráno byl na letišti. V pět věděl najisto, že poletí. O půl šesté byl spuštěn motor – pracoval bezvadně. V 5.45 nasedl pan inženýr do stroje, poté, co se krátce rozjel, tak se vznesl a aviatik obletěl tři okruhy ve výši padesáti až šedesáti metrů. Pak hladce přistál a na jeho rozkaz byly zásoby doplněny na 41 kilogram benzinu.

Nejdelší let

Jan Kašpar startuje 13. května 1911, přesně v 6 hodin a 13 minut. Letoun se pomalu rozjíždí, nabírá rychlost, pak se odlepuje od země. Kašpar zvedá svůj stroj do výšky sto dvaceti metrů a nabírá kurs na Přelouč. Dole vidí automobil – bude ho sledovat celou dobu jeho letu, sedí v něm otec František Kašpar.

Kolín minul Kašpar těsně před sedmou hodinou ranní. Nad Českým Brodem proletěl ve výšce osmi set metrů. Pak se už se blížil ku Praze, kterou viděl na obzoru. Když prolétával nad Prosekem, uviděl vlevo výraznou vysočanskou serpentinu a před ní záblesky hladiny Vltavy.

Nad Holešovicemi se však viditelnost značně zhoršila. Šedivě hustá bílá clona obklopila Kašparův letoun. Bílá tma. Stačí jedno malé zakolísání, ztráta pojmu rovnováhy a následoval by pád do vývrtky a po něm – neodvratná havárie. Z výšky osmi set metrů. Existovalo ale ještě jedno východisko – clonu proletět.

Jak nebezpečný manévr dopadl, už historie dobře ví. V dalším díle Toulek českou minulostí se také dozvíte, jaká další prvenství má inženýr Kašpar zapsané v dějinách, i kudy se jeho osudy ubíraly dál.