1112. schůzka: Když pták letí, proč by člověk nelétal?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Kašpar, první český aviatik.

„Okřídlené projekty musejí se lidstvu konečně přece zdařit. Když ryba plove, proč by člověk neploval; když pták letí, proč by člověk nelétal.“

Tato slova vyřkl už v roce 1868 muž velice moudrý a prozíravý, básník a publicista Jan Neruda. Vidět člověka létat, to byl jeho velký sen. Nedočkal se jeho vyplnění. První skutečné letadlo odstartovalo v roce 1903, tedy 12 let po Nerudově smrti. A první Čech?

Bylo časné ráno, 13. května roku 1911. Teprve svítalo, ale na pardubickém vojenském cvičišti už vládl ruch. Na travnaté ploše si podávali ruce zástupci města. V jiném hloučku vášnivě debatovali mladí muži v jezdeckých kalhotách a svetrech ke krku – členové nedávno založeného Aviatického družstva obce Pardubice. Přítomni jsou ovšem i reportéři, protože událost, k níž se schylovalo, si noviny rozhodně nemohly nechat ujít.

Věnujme se muži, na něhož je soustředěna největší pozornost těch, kdo se oné květnové soboty roku 1911 na cvičišti v Pardubicích shromáždili. On je to, kdo se chce pokusit na tom křehkém stroji o čin, jímž by proslavil české letectví nejenom v říši rakousko–uherské, ale po celé Evropě. Inženýr Jan Kašpar. Na rozdíl od naprosté většiny českých aviatiků, chlapíků s jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou, měl náš první úspěšný aviatik a rekordman inženýr Jan Kašpar štěstí, že jeho rodina chudá nebyla, naopak náležela k pardubické honoraci.

Otec František Kašpar vlastnil Veselku, nejvyhlášenější hotel ve městě. Od plesů a ochotnických představení až po slavnostní zasedání spolků či městské rady se většina akcí konala na Veselce. Léta byl otec radním, akcionářem městského pivovaru a tak dále. Nouzí rodina netrpěla.

Neposedný chlapec z dobré rodiny

Už od dětství měl veliký zájem o všechno, co souviselo se sportem a moderní technikou. Pak přišlo veslování na Labi a vzápětí bicykly, už s pedály a pneumatikami. Považoval kolo za báječný vynález, a začal závodit. Na kole uměl jezdit už v šesti letech, a postupně se vypracoval tak, že vyhrál chlapecké závody a dostal hlavní cenu – byla v podobě zlatých manžetových knoflíčků!

Později si vyzkoušel i koňské sedlo a veslařské posezení, ale ještě víc se nadchl pro motory. Jan Kašpar byl typickým představitelem generace, okouzlené dynamikou civilizačních proměn na konci 19. století. Zejména technické novinky a nové trendy v životě společnosti nadšeně přijímal jako nevídaný pokrok.

Jan Kašpar v mládí

Když Jenda Kašpar poněkud vyrostl, tak se objevily první motocykly. Začal závodit. Škole tehdy moc nedal, občas i propadl, jindy mu častá absence snížila známku z mravů. Zato sportovní a technické novinky mladíka fascinovaly. Kolo tenkrát už vyměnil za motocykl, také automobil se naučil řídit, stále víc ale začal pošilhávat – ne, po letadle ještě ne. Po vzducholodi.

Kašpara juniora lákala buď auta, nebo (to už byly noviny plné zpráv o úspěších bratří Wrightů) – aviatika. Nyní už inženýr Jan Kašpar, v roce 1907 absolvoval pražskou techniku, měl velké přání pracovat v továrně, kde vznikají slavné vzducholodi Zeppelin.

Bratranec Evžen - konečně spřízněná duše

Podařilo se mu nastoupit v německém podniku, který vyráběl součásti pro vzducholodě, ale vydržel zde necelý rok. Když se vrátil domů do Pardubic, setkal se se svým bratrancem Evženem Čihákem. Ten byl mladší než Jan. Evžen se narodil v Chorvatsku, kde otec pracoval u rakouských státních drah.

Ale když byly nejmladšímu z pěti sourozenců čtyři roky, přestěhovala se rodina zpět do vlasti, do Pardubic. Jak vyrůstali, z bratranců se stali kamarádi na život a na smrt. Jan vyprávěl Evženovi zaníceně o vzducholodích a aeroplánech.

Aviatici Evžen Čihák a Jan Kašpar (vpravo)

Jan Kašpar neměl stání. Od přeletu přes kanál La Manche, který uskutečnil Francouz Louis Blériot, věděl, že něco podobného musí zkusit taky. Na podzim roku 1909 byl Blériotův jednoplošník vystaven v dvoraně hotelu Palace v Praze v Panské ulici. Mladý Kašpar si jel prohlédnout, jak vypadá, vystál frontu a všechny důležité konstrukční prvky si pečlivě nakreslil. Bylo rozhodnuto.

Bez ohledu na přání otce. Ta generační roztržka byla však jenom dočasná. Starý hoteliér Kašpar svého syna nevyhnal, všechno se časem v dobré obrátilo, a to zejména díky přímluvám nejpopulárnějšího a nejautoritativnějšího Pardubičáka, barona Arthura Krause.

Báječný chlap, baron Arthur Kraus, se stal Janovým ochráncem, fanouškem, brzy i takzvaným letovým ředitelem, neboť pro c. k. rakouské byrokraty představovali aviatici neukázněnou verbež, nad níž musel existovat akurátní dozor. S bláznivým baronem Krausem (jak se mu ve městě láskyplně přezdívalo) byli s Kašparem jedna krevní skupina.

Oba horovali pro technické novinky. Kraus byl v Pardubicích první, kdo jezdil na velocipedu, pak na motorce, brzy i na automobilu. Zkoušel postavit letadlo, ale nadto konal i lidumilné skutky, například jako amatérský astronom otevřel v Pardubicích první lidovou hvězdárnu, přístupnou zdarma a každému.

Přes prvotní odpor se Kašpar senior přání svého syna brzy podvolil. Díky baronu Krausovi uvěřil, že si syn nemíní jen nezávazně hrát. A boj o domácí prvenství v dobytí nebe otce brzy natolik chytil, že se stal nejen hlavním sponzorem, ale i synovým fandou a rádcem. Při Janově pozdějším rekordním letu z Pardubic do Prahy byl Kašpar otec dokonce rozhodčím, jel autem, zajišťoval na trase telefonické spojení, zpravodajství a kontrolu regulérnosti pokusu.

Kudy ale vedla cesta ke konstrukci prvního letadla? Kdo ho navrhoval, kdo stavěl a jak vypadaly první pokusy o vzlet? To se dozvíte z 1112. dílu Toulek českou minulostí.