Zradou nejvyšší se provinila na své dceři. Osudové ženy: špionka Růžena Jandíková

Rosalia Pilisi se narodila v roce 1902. Přestože chtěla studovat medicínu, matka jí v roce 1920 zařídila angažmá u kočovné herecké společnosti, s níž odjela do Užhorodu. Zde se seznámila s Karlem Jandíkem, poručíkem čs. armády. Další rok byla svatba a o několik měsíců později se narodila dcera Marie.

„Růžena ani v nejmenším neodpovídala tehdy obvyklému typu ženy v domácnosti. Žila bohatým kulturním a společenským životem, netajila se ani zálibou v zajímavých mužích. Po smrti manžela v roce 1931 odložila dceru ke strýci do Šumperka a odjela do Budapešti,“ přibližuje historik Jiří Skoupý.

Elitní vyzvědačkou

V Budapešti se v roce 1936 setkala s nadporučíkem maďarské zpravodajské služby, který jí nabídl spolupráci. „Maďarsko bylo po 1. světové válce zařazeno mezi poražené státy a Československo považovalo za jednoho ze svých největších nepřátel. Soustředilo proti němu celé armády špionů s cílem dosáhnout navrácení ztracených území v dalším válečném konfliktu,“ vysvětluje historik.

Růžena patřila mezi takzvané mobilizační agenty. Jejím úkolem bylo získávání zpráv o československé armádě. „Ve své špionážní práci využívala hojně svých kontaktů. Psala tajné dopisy vodou, ovládala práci s vývojkou pro vyvolání neviditelného písma. Zprávy maďarské centrále předávala prostřednictvím špičkové radiostanice. Na dvoře brněnského domu, kde bydlela, si dokonce nechala postavit 30 metrů vysokou anténu.“

Utažená smyčka

V roce 1937 byla odhalena. Její poslední nadějí byla spolupráce s československou rozvědkou. Klamné vysílání v československé režii ale nepřineslo žádné výsledky. Ocitla se před soudním tribunálem, který ji odsoudil na 20 let. V důsledku abdikace prezidenta Beneše a vyhlášené amnestii však byla brzy propuštěna.

„Odjela do Budapešti, kde ji čekalo oslavné přijetí, kariéra radistky v maďarské armádě a vstup do nejvyšších společenských kruhů, který vyvrcholil sňatkem s maďarským důstojníkem hrabětem von Lovászi. Dcera Marie zůstala v Československu a od svatby matky v Budapešti s ní nebyla v žádném kontaktu,“ vypráví Jiří Skoupý.

Pomoc od CIC

Po skončení války se Růžena ocitla na seznamu hledaných osob, které se provinily vůči republice, ale své tresty si v důsledku mnichovských událostí neodpykaly. Růžena ale i napodruhé proklouzla. V roce 1959 získala pozitivní osvědčení od CIC pro opuštění Evropy a emigrovala do Ameriky.

Státní bezpečnosti se ji nepodařilo kontaktovat ani přes její dceru. „Mezi oběma ženami panovalo velké napětí, až oboustranná nenávist. Dobrodružný život a kariéra vyzvědačky byly pro Růženu zkrátka přednější než péče o vlastní dítě,“ konstatuje historik.

Zemřela v roce 1973 v 71 letech. Její ostatky byly uloženy do rodinné hrobky v Maďarsku. Zda se i v Americe pohybovala ve světě špionáže, není známo.