Mata Hari, femme fatale, Oko Orientu... K její obžalobě ze špionáže neexistoval jediný důkaz

Paříž na přelomu 19. a 20. století. Centrum belle époque. Právě tam se 13. března 1905 objevuje exotická, „záhadná“ tanečnice v orientálním kostýmu. V pařížském Musée Guimet na Trocadéru si Mata Hari tancem i osobním šarmem získává publikum.

Není to ale publikum ledajaké. Emile Guimet, továrník, sběratel a zakladatel muzea stejného jména byl nejenom jejím „objevitelem“, ale také obdivovatelem. Stejně jako celá řada diplomatů, politiků, bankéřů a důstojníků.

Původ Oka Orientu

Mata Hari v Paříži v roce 1910. Ona a její „javánský“ tanec se rychle stávají módou, hitem doby. A ona? Nejlépe placenou tanečnicí v Evropě|foto:Profimedia

Margareta Geertruida Zelle? Margaretha McLeod? Oko Orientu? Všechna tři jména patří jedné jediné osobě – Holanďance, která se v roce 1876 narodila do rodiny výrobce klobouků v Leeuwardenu, v provincii Frísko. To se jmenovala Margareta Geertruida Zelle. 

V 21 letech se provdala za koloniálního důstojníka McLeoda a odcestovala s ním do jeho posádky v Holandské východní Indii, dnešní Indonésii. Manželství nebylo šťastné, rozpadlo se, když se v roce 1902 vrátili do Evropy. Přitahovala ji Paříž, pozemský ráj v očích současníků.

O tři roky později tady slaví úspěch jako Orientálka, chrámová služebnice a tanečnice, vnučka indonéského krále. „Zahaluje se“ do nejrůznějších bizarních mystifikací podobně jako při svém tanci do závojů a blyštivých šperků. Rodí se Mata Hari, Oko Orientu.

Velká umělkyně lásky?

Osobní šarm i taneční umění jí zajišťují přístup do nejvyšších společenských kruhů. Udržuje poměr s vysoce postavenými osobnostmi. Vystupuje po celé Evropě: v Madridu, Monte Carlu, Amsterdamu, Berlíně a všude žije z velkorysých darů svých bohatých milenců.

U jednoho z nich, Alfréda Kieperta, pruského rytmistra a majitele statku u Berlína, žila, když vypukla první světová válka. Cestování po Evropě se zkomplikovalo. Znepřátelené země zasahuje vlna hysterie a podezřívavosti a Mata Hari má i přes mezinárodní úspěchy a velkorysé dary svých příznivců neustále finanční potíže.

Pro pracovníky tajných služeb se v průběhu válečných let stává lákavým cílem. Právě francouzské tajné služby Matu Hari brzy zařadí mezi osoby podezřelé ze špionáže. Její kontakty s německými a francouzskými diplomaty podezření prohlubují a 13. února 1917 ji v Paříži zatýkají.

Naivní diletantka?

Po několikaměsíčním vyšetřování začíná proces, který senzacechtivý tisk dovedně využívá ve štvavé kampani. Stejně jako francouzská vláda. Žalobce prohlásil Matu Hari za „největší špionku 20. století“, i když století teprve začíná.

Mata Hari|foto:Profimedia

Válečný soud ji uzná vinnou, ačkoliv nebyl podán žádný faktický důkaz, že by předávala informace nebo vyvíjela špionážní činnost. Tribunál probíhal za zavřenými dveřmi a 25. července vynesl rozsudek: trest smrti.

Trest byl vykonán 15. října 1917, povel k palbě dostala popravčí četa v 6:15 ráno. Z 12 výstřelů zasáhly odsouzenou pouze 3 kulky, ty však byly přesné. Francouzský tisk psal o vítězství spravedlnosti, ten německý využil případ k protifrancouzské propagandě.

Jak se později ukázalo, k obžalobě Maty Hari neexistoval žádný konkrétní důkaz. Celý proces byl pouhá bublina. Jméno Mata Hari se ale postupem času stalo synonymem špionky. Legendou.