Z popelky úspěšnou podnikatelkou a mecenáškou. Osudové ženy: Anna Náprstková

Anna Náprstková
Anna Náprstková
0:00
/
0:00

Zažila chudobu, dvakrát ovdověla, přesto se stala úspěšnou podnikatelkou. Podporovala české vlastence, především svého syna Vojtu, a ochráňovala pražskou chudinu.

Narodila se roku 1788 do dobře situované rodiny mlynáře Homa. Ten ale, když jí bylo deset let, utonul při velké povodni. Rodina se třinácti dětmi se ocitla bez prostředků. Ani ne jedenáctiletá Anna proto nastoupila do služby u matčina druhého bratra. Přestože šlo o blízké příbuzné, teta se strýcem jí těžký osud nijak neulehčili a využívali ji jako levnou pracovní sílu.

Po strýcově smrti nastoupila k druhému strýci, který byl podobně lakomý a uvalil na čtrnáctiletou neteř starost o celou domácnost. Navíc musela prodávat i v jeho krupařském obchodě na Malé Straně. Časně ráno chodila na mši a pak pracovala celý den až do večera.

Anna byla veselé nátury, takže překonávala všechny obtíže. Byla velmi zbožná, pečlivá a učenlivá. Volno mívala jen v neděli odpoledne. Často se těšila na návštěvu své maminky, protože to byla chvíle, kdy si s ní mohla promluvit, ale dostala také krajíc chleba, což byla pochoutka, kterou u strýce neměla.
historička a etnografka Milena Secká z Náprstkova muzea v Praze

Pomhla jí svatba

Anna Náprstková

Vytržením z trpkého údělu služebné byl sňatek se sklepníkem Janem Novákem z Malé Strany, který dal devatenáctileté Anně přednost před lépe situovanou dcerou jejího strýce. Brzy po svatbě začali provozovat restauraci na Malé Straně, pak v Ostruhové ulici a nakonec si pronajali lukrativní pražskou Invalidovnu.

V roce 1811 sice došlo ke státnímu bankrotu a jejich prostředky se scvrkly na desetinu. Těžkou ránu ale přestáli a podnikání se jim podařilo rozjet znovu, tentokrát v pivovaru U Hermonů. V jedenatřiceti letech Anna náhle ovdověla a zůstala se třemi dětmi sama.

Anna Fingerhutová

Antnon Fingerhut, otec Vojty Náprstka

V 35 letech se Anna provdala znovu, za sládka Antona Fingerhuta. Pocházel z české rodiny Náprstků, jen jeho zapsali do matriky německy. Anna nejdřív používala německou variantu příjmení, Náprstková jí začali říkat až poté, co českou variantu přijali její dva synové z tohoto druhého manželství.

Anna se za manželem přestěhovala do pivovaru U Šturmů na Havelském náměstí a v roce 1826 zakoupili dům U Halánků na Betlémském náměstí, kde dnes sídlí Náprstkovo muzeum. Nejmladšího Vojtěcha, který se narodil téhož roku, do něj přinesli ještě v košíku.

Syna odmítla podporovat

Po devítiletém manželství ale Anton Fingerhut zemřel a Anna zůstala s dětmi znovu sama. Starala se o domácnost i podnikání a dbala na to, aby její synové získali dobré vzdělání. Staršího Ferdinanda poslala studovat techniku, aby mohl převzít vedení podniku, a mladšího Vojtu práva. Odešel studovat do Vídně, kde se toužil dostat i ke studiu vytoužené orientalistiky

Tam ho zastihly bouřlivé události roku 1848. Když byla revoluce potlačena, hrozil Vojtovi trest smrti, a tak se rozhodl řešit situaci emigrací do Ameriky. Matka ho ovšem kvůli jeho nemanželskému vztahu odmítla finančně podporovat, a tak se za oceánem Annin nejmladší syn musel protloukat sám.

Vojtovi vymohla amnestii

Rodina Náprstkových: matka Anna Náprstková, nalevo syn Ferdinand, napravo Vojta

Vztahy se opět narovnaly, když Náprstka jeho dlouholetá přítelkyně opustila. Matka mu začala posílat peníze, zaplatila jeho dluhy a v roce 1857 se jí po dlouhém úsilí podařilo vymoct pro syna amnestii, aby se mohl vrátit.

Vrátil s plány na otevření muzea a Anna ho v jeho snahách podpořila. Poskytla mu prostory v domě U Halánků i finance a rentu z jednoho z domů, které vlastnila. Díky své štědrosti a osobní skromnosti stala velmi známou pražskou osobností.

Podporovala české vlastenecké spolky a chudinu, čehož někteří hojně zneužívali. Zemřela coby všeobecně vážená žena ve svých 85 letech 19. února 1873 a její pohřeb se stal velkolepou společenskou událostí.

Účinkují: Růžena Merunková, Eva Vrbková, Jiří Čapka, Václav Vašák, Kamila Trnková, Tereza Vilišová, Jan Maxián

Host: historička a etnografka Milena Secká, Náprstkovo muzeum v Praze

Připravila a slovem provází: Milena Štráfeldová

Literární spolupráce: Hynek Pekárek

Režie: Michal Bureš

Dramaturgie: Ivana Chmel Denčevová

Hudební spolupráce: Antonín Schindler

Zvuková spolupráce: Jiří Pochvalovský

Premiéra: 1. 6. 2019

Spustit audio
autoři: Milena Štráfeldová, Anna Duchková

Související