Vězení pro krále braku

Výře obálky z knihy Willibalda Yöringa Smrt před očima
Výře obálky z knihy Willibalda Yöringa Smrt před očima
0:00
/
0:00

Svérázný případ, který v historii českého zločinu nemá obdoby. Grafoman, který si chtěl nechat pseudonym Göring. Udával, přiměl pražské úřady přejmenovat ulici v Praze po Karlu Mayovi. A po válce svou kolaboraci obhajoval plýtváním říšského papíru.

Václav Jelínek psal ve 20. a 30. letech minulého století pod jménem Sláva V. Jelínek a od roku 1943 jako Willibald Yöring. To v úporné snaze stát se Němcem se tak nechal i úředně přejmenovat, když mu nepovolili jméno Göring. Jako autor byl neuvěřitelně plodný.

Willibald Yöring alias Sláva V. Jelínek portrétovaný ještě jako Václav Jelínek

Téměř stovka jeho románů sahá od červené knihovny přes rádoby detektivky (nickcarterovky i ciftonovky; hrdina jeho sešitových detektivek je jemnoval Bangs) až po dobrodružné a fantastické příběhy: Zamilovaný strýc, Opiový král San Francisca, Ostrov hrůzy, Nahý zločinec, Boj lásky s démonem vášně… Ty tituly mluví za sebe.

Vyžíval se v anomáliích

Jelínek se ovšm víc než jiní autoři pokleslé literatury vyžíval v různých anomáliích a zvrácenostech: lepra pro něj byla standardní chorobou, muž nakažený vzteklinou se skrýval nemaje přátel, škaredý otec utloukl stoličkou své dítě, neb bylo hezké, Příšery doktora Gagry jsou zase zplozenci ženy a oběšence... 

Podle deníku Expres měl mít už ve 25 letech na kontě kolem 50 románů. Publikoval ale hlavně v časopisech a novinách. Údajně měl i překládat z němčiny, angličtiny nebo srbochorvatštiny. Je dost pravděpodobné, že se dopouštěl i plagiátů.

Do doby nacistické okupace se politicky neangažoval. Ale svou velkou šanci ucítil po 15. březnu 1939, kdy se zcela ztotožnil s nacistickým režimem. Těžké časy pro něj začaly už v prvních mírových dnech roku 1945. Byl podezřelý z udavačství. Neprokázalo se ale, že by kvůli němu někoho zastřelili nebo poslali do koncetračního tábora.

Výjimečný případ

Karel May jako Kara ben Nemsí

Podle § 11 tzv. Velkého dekretu (prezidentský dekret č. 16 z 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech) mu tak tedy hrozilo jen 5–10 let.

Yöringův případ rozhodně nebyl v té době ojedinělý z hlediska paragrafů, ale kvůli osobě pachatele a velmi svéráznému stylu obhajoby. Ta jakoby vycházela z Yöringových brakových románů. Tvrdil, že ve skutečnosti „pracoval“ protinacisticky, odbojově. A proto bylo třeba se k Němcům chovat naoko loajálně.

Svérázná obhajoba

Těžiště jeho „odbojové činnosti“ mělo být přímo v psaní: tím, že mu vycházelo tolik knih, se Němcům nedostávalo papíru na protičeské politické spisy. A pak taky prý do každé své knihy ukryl „odbojový jinotaj“.

Pouze Vaše politika je správná. Bojovat, nevěřit, pracovat. (…) Píši jako váš obdivovatel o Německu jako vzoru a naučil jsem se milovat vůdce. Moje žena mi připravila velkou radost vaší fotografií pro moji pracovnu, kde nyní visí na čestném místě. Jsem šťasten, že můžeme žít ve století, kdy žije velký vůdce, slyšet jeho projevy, slyšet jeho milý a drahý hlas a být svědky velkého německého vítězství. Třikrát Sieg Heil vůdci.

Z Yöringova dopisu K. H. Frankovi

Třeba v románu Pěstní právo se malá osada (německých!) rolníků vydává na dalekou cestu přes Ameriku. Výprava se ocitne v poušti. Všem hrozí smrt a jejich velitel pak jde bez koně, jídla, vody a všechny zachrání… Ta cesta, to měl být podle Jelínkových vlastních slov u soudu český stát z roku 1918. A ten velitel prezident Beneš.

Podmínečné propuštění

Soudní lékař v Jelínkově případě konstatoval poruchu osobnosti. Ale odmítl pokládat ho za „blázna“. Jelínek podle něj trpěl podrážděností, únavou, poruchami soustředění a vnitřním napětím, které nedokázal uvolnit, rozhodně ale plně odpovídal za své činy. V roce 1946 tak byl odsouzen na 8 let.

Ve vězení se Jelínek podle všeho choval vzorně. Vedl knihovnu a časopis. Proto taky bylo vyhověno jeho žádosti o podmínečné propuštění po 5 letech. V žádosti z roku 1954 směrované prezidentu Zápotockému prosí o šanci „k další etapě literární činnosti“.

Poslední literární „dílo“

Chtěl pracovat pro národ a podílet se na budování socialismu a míru. Na knižní pulty se už ale nevrátil. Za jeho poslední dobrodružné dílo proto lze označit jeho svéráznou, vlastní rukou psanou obhajobu, která tvoří součást soudního spisu.

Účinkují: Robert Jašków, Lada Jelínková, Stanislav Šárský, Kryštof Nohýnek, Tomáš Karger, Milan Stehlík, Zdeněk Dolanský a Radim Madeja

Scénář: Bronislava Janečková a Emil Hruška

Režie: Vít Vencl

Zvuk: Petr Šplíchal

Spustit audio
autoři: Bronislava Janečková, Rostislav Taud, Emil Hruška

Související

  • Práskač

    Z jeho hospody se šlo rovnou do koncentráku. Bývalý legionář za protektorátu ochotně pomáhal s odhalováním odbojářů. Jako hostinský.

  • Desperát

    Meziválečný zloděj a vrah, který inspiraci hledal v mayovkách. Loupil, vraždil a u toho si četl…

  • Vlajkař

    Evropa je v krizi. Jednou z možností, jak vyjádřit vlastenecké cítění, byl vstup do spolku Vlajka.