Desperát. Loupil, vraždil a u toho si četl kovbojky

Pro západní Čechy od Šumavy k Aši byl v první polovině 30. let příznačný nárůst trestné činnosti včetně závažných násilných deliktů. Důsledkem hluboké hospodářské krize se zvlášť v pohraničí potulovala spousta lidí. Jedním z nich byl i Rudolf Heller (* 26. června 1913). Známá firma.

Rudolf Heller je 170 cm vysoký, postavy štíhlé, vlasy hnědé, oči šedé, v obličeji jizvy po neštovicích. Je ozbrojen a velmi nebezpečný.

popis vraha v novinách i rozhlase

Stopy vedou na východ

Po vraždě strážníka policistům stále unikal. Kraj totiž dobře znal. Peníze, jídlo a oblečení si kradl. Co nepotřeboval, nechával ve vykradených domech nebo lesích. Jeho trasa směřovala neochvějně na východ. Před Plzní to ale otočil na Domažlicko. Jako by odhadoval, že o něm vědí. A pak přišel 16. říjen 1935.

Václav Šindelář kolem poledne nahlásil štábnímu strážmistrovi Josefu Jirkovi, že s Hellerem nejspíše právě mluvil. Jirka byl ale zrovna na strážnici sám. Vydal se tedy za vrahem na motorce jen s Šindelářem, který mu měl pomoct s identifikací. Cestou na Srbici Hellera dostihli.

Stíhání vraha na motorce

Ten ale neváhal a okamžitě vystřelil a ukryl se u cihelny. Zasáhl strážmistra Šindeláře. Svým zraněním otec čtyř dětí podlehl. Jeho vrah chvíli situaci sledoval z úkrytu a pak se dal na útěk směrem na Klatovy.

Pronásledovali ho teď zalarmovaní četníci z celého okolí, včetně členů plzeňské a klatovské pátračky. Do stíhání se zapojili i obyčejní lidé ozbrojení loveckými zbraněmi a oddíl vojska z Domažlic. Dostihli ho až pozdě odpoledne v lesích mezi obcemi Dehtín a Štěpánovice.

Bídná smrt vraha

Ve chvíli, kdy se chystal na četníky vystřelit, ho zasáhli. Do nohy. Padl na zem. Nejspíše proto, že věděl, co ho čeká, si sám prostřelil hlavu. Tak byla pomstěna smrt dvou četníků. Neblahé dědictví vraha a desperáta Rudolfa Hellera se ale nadlouho vrylo do kraje i paměti lidí.