Šimák, moravskoslezský Babinský

Antonín Šimák na dobové kresbě
Antonín Šimák na dobové kresbě

Právě propuštěný vězeň za tři dny zastřelil pět lidí a další postřelil anebo jen netrefil. Zvláštní znak: útočí bosý. Obyvatele Ostravska zachvátila panika. Vraha viděli všude. I na několika místech současně. A vraždy nepřestávaly.

Večer 13. května 1887 na faře ve Slezské Ostravě neznámý útočník 3x vystřelil na pátera Jana Bittu. Toho ale zachránil silný kabát a vesta: rány nebyly smrtelné. Pachatel z fary ukradl 8000 rakouských zlatých. Na útěku ho zahlédla i farská kuchařka. Svědků ale bylo víc a popisy se shodovaly: asi 30letý muž, celý v černém, bosý (boty měl v ruce).

Sériové vraždy

Druhý den v lese mezi Novou Vsí a Zábřehem našli Josefa Karnovského zabitého patrně ve spánku revolverem přiloženým těsně k hlavě. Ráže 12 mm odpovídala útočné zbrani z fary. Zavražděný si domů zrovna nesl výplatu... Další den se u císařské silnice našla další tři těla.

Šlo o Josefa Magera z Polanky, jeho těhotnou ženu Terezii a dělníka Ferdinanda Buroně z Vřesína, otce osmi dětí. Bylo to den po výplatě. Vražednou zbraní byl opět revolver ráže 12 mm. Na Ostravsku vypukla panika. Na pomoc bylo povoláno 130 vojáků tamního pěšího pluku.

Totožnost určena, boty zadrženy

A zatímco vojsko a četníci pročesávali Hulváky a okolí, 15. května vpodvečer došlo v městečku Odry k vraždě statkáře Františka Walzla. Střelou do hlavy z revolveru ráže 12 mm. Svědkové, kteří viděli vraha utíkat, v něm poznali Antonína Šimáka, rodáka z obce Nové Sady nedaleko Oder.


Antonín Šimák (*19. 4. 1861)
Syn chalupníka. Jeho rodiče záhy zemřeli. V 15 začal krást, ve 20 skončil na Mírově. Šest let těžkého žaláře si krátil sestavováním seznamu bohatých. Po propuštění 8. května 1887 byl odveden, k pluku ale nenastoupil. Vydal se rovnou do Opavy, kde si opatřil dva revolvery ráže 12 mm.

Když chtěl Šimák ukrást prádlo v Moravičanech u Mohelnice, vyrušil ho Josef Kulavík. Šimák ho postřelil, když ale z místa utíkal, nestačil si sebrat boty, které si zase zul, aby nezanechával stopy. Z bot se tak paradoxně stal předmět doličný. Koupil si je totiž v mírovské věznici. Šimáka pak málem zadrželi v Polomi.

Osudné posezení v hospodě

Jenže muž, který sice odpovídal popisu (jen šaty měl jiné), se četníkům prokázal dokladem na jméno Antonín Kazílek. A tak ho pustili. Až 18. června našli mrtvolu skutečného Kazílka. Byl jen ve spodním prádle, střelen do levého spánku z ráže 12 mm. Jeho vraha nakonec dopadli až 27. června.

Stalo se to v hostinci v Moravské Červené Vodě, kde vyloupil poštu a postřelil hlídače. Při zadržení u sebe měl dva revolvery ráže 12 mm, šaty a doklady Antonína Kazílka a seznam zámožných občanů moravskoslezského regionu i s adresami. Dostatečné důkazy, aby 19. srpna 1887 dostal u soudu provaz.

Mozek vraha na výzkum

Popravu, které ráno 1. října 1887 přihlíželo na 200 diváků, přijel do Nového Jičína vykonat vídeňský císařský kat Rudolf Seyfried. Mozek šestinásobného vraha byl vyňat a odeslán do Vídně k vědeckému prozkoumání. Šimák se ke svým zločinům nikdy nepřiznal.

Účinkují: Adam Ernest, Antonín Hardt, Andrea Elsnerová, Lukáš Křišťan, Jaroslav Vlach, Otmar Brancuzský, Růžena Merunková, Michal Zelenka

Scénář: Jitka Škápíková a Michal Dlouhý

Režie: Dimitrij Dudík

Zvuk: Petr Šplíchal

Spustit audio
autoři: Jitka Škápíková, Rostislav Taud, Michal Dlouhý

Související